Dva Životy

Narozeniny!

„Ano!" dnes mám narozeniny. Okamžitě jsem byl na nohou i když mi obvykle trvá vstát dost dlouho. Nevím proč ale dnešek byl výjmečný. Vždy jsem nechtěl slavit narozeniny ale teď jsem měl chuť pozvat každého! Ale jako každý rok to bylo jen v rodinném kruhu.I když to bylo jiné. Řekl jsem ,,Mami!všichni jsou už tady,nebyli."
Nad mé očekávání dorazila úplně celá moje rodina. Byl jsem za to ale moc rád protože jsme se takhle ještě nikdy nesešli. Jako vždy jsme měli "slavnostní" oběd. Pak jsme šli na zahradu. Všichni seděli u stolu a já s mými mladšími bratranci blbnul po zahradě a v bazénu. Poté mi řekli že je čas na dárky. Ani jsem se moc netěšil, jelikož mám všechno co potřebuji a chci. Nebyl jsem rozmazlovaný ačkoliv jsem byl jedináčkem, tak jsem chodil na vojenskou školu. Takže jsem byl doma akorát na svátky a přes léto. A tak jsem byl o to šťastnější že jsem viděl všechny moje příbuzné. No ovšem ten "jiný" pocit co jsem měl ráno se naplnil.Přišla moje teta, táta a děda. Řekli mi ať jdu na chvilku s nimi. Asi bych čekal auto, kdybych ho předchvilkou nedostal.Šli dál do domu a následně do sklepa, tak jsem je následoval. Poté co jsme došli ke zdi na které byly jen regály s nářadím. Teta Nikol zatlačila na zeď a regál se odsunul. Byla tam vcelku velká místnost. Nikdy dřív jsem o tom ani nevěděl. Bylo tam spoustu podivných zbraní a nástrojů. Vůbec jsem netušil o co jde a tak jsem ze sebe vydal pouhé a prosté „a co já s tím" nepřišla žádná odpověď. Asi po minutě ticha mi řekli, že dnes o půlnoci se musím sám dostavit na opuštěný hřbitov. Pořád mi ale neřekli důvod a co se děje, jen že tam musím prostě dorazit.