You're my little sweetie [ Czech Larry Story ]

1)

Harry

Konečně jsem mohl vypadnout. Konečně! Můj plán jsem měl vymyšlený už od rána. Nebo spíš poledne?

Teď je deset večer. To znamená že věčina už bude alespoň trochu nalitá. To je promě skvělá zpráva.

Jdu tedy do ložnice, kde otevírám velkou skříň. Beru černé kalhoty a stejnobarevné triko s krátkým rukávem. Přes něj oblíkám čerkou mikinu. Mé tělo se teď strácí v mikině. Mé tělo tedy vypadá podle požadavků, to se však nedá tvrdit o obličeji. Nateklý,červené oči od pláče a kolem levého oka se tvoří modrofialiví flek. Proč? Sám jsem si dal pěstí. Kůli Nickovi. Já jsem ho miloval, ale on? Ne. Napsal mi SMS. Že mě prý nikdy nemiloval. Dal jsem si pěstí. Za to jak jsem byl naivní.

Nakonec obličej opláchnu studenou vodou a jemně se profackuju abych se trochu probral.

Vycházím do ulic s kapucí přes hlavu. Rozhlídnu se. Nevím kam jít. Můj bývalí oblíbený bar zavřeli.

Nakonec vykročím a po chvíli rychlé chůze můžu zpomalit. Nacházím se totiž v černějších uličkách Londýna. Rozhlížím se a hledám nějaký bar, který bude alespoň za něco stát.

Po chvíli opravdu najdu bar se jménem PAYNE'S BAR.

Pro sebe pokrčím rameny a vcházím do útrob podniku.

To co vidím mě potěší. Většinou muži se nahlas smějí a popíjejí alkohol, který je tu podstatně cítit. Přesně podnik pro mě.

Sedám si k na barovou židličku k baru a počkám než přistoupí barman.

-, Flašku Jacka a skleničku prosím,- řeknu bez pozdravu znuděně. Barman si mě chvíli prohlíží a o chvíli později přinese flašku plnou lahodného alkoholu.

Obsah láhve naliji do skleničky a a upiji. Vypil bych toho víc, ale na podiu kterého jsem ji všim teprve před chvílí se začíná něco dít.

Louis

Vystoupím na podium a podívám se do publika. Jako vždy opílí vágusti. Někderé tváře výdám každý den, alespoň že oni si mě nepamatují. Spíš v to doufám.

-, Pardon ,- špitnu dřív než se rozezní hudba.

Co nejfakešněji dospívám poslední slova písničky.Uznávám že mi při ní ukáplo pár slz. Když ono je to tak ponižující. Z publika se ozívá bučení a věti typu -, Konečne ,- -, Táhni do prdele,- -, Vypadáš jak buzna. Buzno. Ty by jsi vůbec neměl zpívat ,- atd. Atd. Atd.

Ušklíbnu se a se zkloněnou hlavou odcházím. Za obonou ( třema sešitými ubrusy) už stojí připravený Zayn. Když kolem něj projdu nastaví mi nohu a já škobrtnu. Zasměje se a dělá svatýho.

Proploužím se do malého pokojíku s koupelnou, teda koupelničkou. Lehnu si na tvrdou postel a přemýšlím. Ani nevím nad čím nechám prostě hlavě volnou uzdu a koukám do stropu.

-, Nerad tě ruším. Ale máš tu návštěvu!,- vyruší mě z přemýšlení Liam. Je mi jasný kdo to je. Je to jeden z ožralků co mi jde dát přes hubu, kůli mému výstupu.

Vyjdu ven ze svého pokoje a se sklopenou hlavou dojdu až k vyšímu muži v černém. Vůbec se na něj nepodívám a jen čekám na palčivou bolest a nadávky na mou osobu a můj hlas.

Harry

Na podiu stojí drobný brunet s krásnýma modrejma očima. Jeho oči však nespatřím na přiliš dlouho. Svůj pohled zapíchne do podlahy a tam zůstává po celou dobu písničky.

Rozezní se hudba a on se nadechne a začně zpívat. Zpívá falešně. A to dost. Po chvíli na jeho tváři spatřím slzu. A pak další a další. Je pravda že když nastane mluvená část písničky začne mluvit normálně. Pane bože. Ten hlas mnou pojede jako blesk. Není možné aby měl tak krásný hlas a zpíval takle. To je divné. Zjistím to. Zjistím proč zpívá takle. A pomůžu mu. Je tak nádherný.

Když dozpívá kopnu do sebe zbytek skleničky a kývnu na barmana na znamení že se ještě vrátím. To už se ale zvedám a hledám vztup do zákulisí.

-, Dobrý den přejete si?,- slušně mě pozdraví muž který tady hlídá.

-, Chtěl bych mluvit s tím brunetem co teď dozpíval. ,-

-, S tím skřehotalem? Jasně, pojďte za mnou,- zasměje se a otevře dveře, kterými následně projde a přidrží je mě. Procházíme chodbou která je prázdná. Projdeme kolem dveří které vypadají honosně a na nich mapsano Zayn. Pak dlouho žádné dveře nejsou. Až pak takové chatrné. Je na nich mapsáno , Buzna,. Ušklíbnu se. Tohle jé vážně hodně.

U zmíněných dveří se zastavíme a muž, který mě dovedl až sem bez zaklepání vejde do pokoje a něco řekne. Nerozumím tomu protože jsem odstoupil. Tak abych na něj viděl.

Se sklopenou hlavou se doplouží až ke mě. Muž praští chatrnými dveřmi a odejde. Ten chlapec, no vlastně muž. Já nevím vypadá tak na dvacet. Pořád se dívá do země. V tichosti uchopím jeho bradu a zvednu mu hlavu.

Oči má křečovitě sevřené.

-, Prosím otevři oči. ,-

Bez jakéhokoli pohybu promluví.

-, Prosím netrapte mě. Prostě mě zbijte. Ať iž to mám za sebou ,- překvapeně zamrkám. Ten hlas je krásný. Tak odlišný. Od všech ostatních.

Jsem překvapený z toho co mi řekl. Asi ho jsem chodí zbít ti ožralové.

-, Neublížim ti. Jen prosím otevři oči. ,- zašeptám. Nechápu co to do mě vjelo. Ještě před deseti minutama jsem se litoval kůli Nickovi. Ale ten je teď pryč. Není tu. Je tu on. Musel to způsobit on....

Bylo pravdou že jsem nevěřil na lásku na první pohled. Ale to už je minulost....