You're my little sweetie [ Czech Larry Story ]

2)

Louis

Oči mám křečovitě sevřené a nehodlám je pustit. Čekám na facku nebo na něco takového, takže mě dost překvapí pohyby který udělá.

Zvedne mi za bradu hlavu a řekne:

-, Prosím otevři oči. ,-

Bez jakéhokoli pohybu promluvím.

-, Prosím netrapte mě. Prostě mě zbijte. Ať už to mám za sebou ,- chvíli se nic neděje. Oči zůstávají zavřené i když bych je chtěl otevřít. Ten chraplavý hlas! Od někud ho znám.

-, Neublížim ti. Jen prosím otevři oči. ,- Neublíží mi? Proč mi něco ve mě říká abych mu věřil?

Pomalu otevírám oči. Spatřím ty nejzelenější oči na světě! Jsou...Jsou jako smaragdy. Nádherné.

Muž se usměje, ale mou bradu nepouští.

-, Vážně mi neublížíte? Zeptám se. Teď buť dostanu do držky nebo mi nekecal a vážně mi nic neudělá?!

-, Nikdy bych ti neublížil,- zašeptá.

-, Tak proč jste tady?,-

-, Potřebuju něco zjistit. Proč... Proč zpíváš tak jak zpíváš....,- věděl jsem to! Je tu kůli vystoupení.

-, Je to můj hlas,-

-, To právě není! Není možné aby někdo s tak krásným hlasem zpíval takle. ,- to už, ale nevydržím a z brekem odbíhám do pokoje. Proč? Proč jsem to podepsal? Proč nesmím dát výpověd. Proč je tu on?

Harry

Tak Harry, to jsi posral. Né vážně můžeš si zatleskat.

Dojdu k jeho dveřím a pomalu otevírám. Najdu ho až v koupelně. V ruce drží žiletku a pomalu si jí přikládá k zápěstí. Doběhnu k němu a vyrazím mu jí z ruky. Vyděšeně na mě koukne. Sednu si k němu.

-, Tohle už nikdy neuděláš!?,-

-, Proč?,- odpoví aniž by se na mě podíval.

-, Protože patříš sem. Na zem.Patříš ke mně!,-

-, Neznám vás,- řekne vyděšeně -, A určitě jste opilý a navíc tady odsud- ,- nedořekne to, protože propukne v pláč. Obejmu ho a začnu ho konejšit. Nevím co to do mě vjelo. Neznám ho. Nemluvil jsem s ním ani dvě minuty, ale přesto mám potřebu a nutkání ho vzít ke mě domů a opatrovat ho jako nikdy nikoho. Protože on si to zaslouží.

Po chvíli se uklidní a podívá se na mě skelným pohledem. Dříve nádherná modro-šedá je nyní vybledlá a rozmazaná od slz.

-, Proč? Proč jste tady?,-

-, Protože ti pomůžu! Prosím musíš mi věřit opilej ani zhulenej nejsem. A když jsem viděl jak tě bolí lézt a zpívat na tom pódiu, došlo mi že potřebuješ pomoct.Slibuju! Na to pódium už se nevrátíš ,-

-, Já-já... Děkuju,- řekne a zaboří hlavu zpět do mé vypracované hrudi. Obejmu ho a rukou přejíždím po jeho zádech.

-, Jak se jmenuješ?,-

-, Louis. Louis William Tomlinson.,- řekne a zklopí pohled. -, Jak se jmenujete vy?,-

-, Jsem Harry. Harry Edwards Styles. A tykej mi. Prosím!,-

-, Tak moment! V- Ty jsi ten Harry Styles?,- vyvalí na mě svá modrá kukadla. Už dávno nejsou vybledné. Mají zase svou zakladní barvu. Modro-šedou.

-, Ano jsem. ,- řeknu a tentokrát zklopím pohled já. -, Prosím nezavrhuj mě,- řeknu mu spíš automaticky.

-, Nemám důvod,- pokrčí rameny.