Just enjoy.

3. Mistakes

,,Cože jsi udělala?" vyjekla Lillah už podruhé, když jsme společně seděly na pláži a snažily se vzpamatovat z předchozí noci. Mě rekonvalescence šla poněkud hůře. Pokaždé, když jsem si vzpomněla na údaosti, které se staly ped několika málo hodinami, dělaalo se mi špatně z vlastní osoby. Jak je to možné? Nepoznvala jsem sama sebe. Zbláznila jse se snad? Vždyť spát s cizími kluky na potkání rozhodně nebyla moje parketa. 

,,Mohla by ses prosím ztišit?" sykla jsem směrem ke kamarádce. Nechtěla jsem, abychom zbytečně upoutaly pozornost lidí, kteří kolem nás procházely a také mě bolela neskutečně hlava. Takovou kocovinu jsem snad nikdy předtím neměla. Ale bolest hlavy a rozhozené zažívání by se daly narozdíl od vzpomínek a špatného svědomí snést. 

,,Promiň, ale tohle bych rozhodně od tebe nečekala," žasla Lillah. Já od sebe také ne, kamarádko. Složil jsem havu mezi svá kolena a sevřela jsem víčka se snahou zabránit myšlenkám volný průtok. Já jem tak hloupá husa! ,,Doufám, že jste měli aspoň ochranu," zasmála se. Utahuje si ze mě? Neuvěřitelné. Jako psychická podpora stála za starou bačkoru. 

,,Vždyť já si ani nepamatuju, jak se jmenoval! Nathan? Evan?" pátrala jsem v mysli nadarmo. 

,,Jsem na tebe pyšná. Tohle bude to nejlepší léto v našem životě!" zajásala a objala mě kolem ramen. Já jsem měla názor opačný, ale nechtěla jsem ranit její city. Za svoje problémy a psychický tav jsem si mohla sama a nechtěla jsem ji do toho zatahovat. Jak jen se ten kluk jmenoval? 

,,Co tvůj barman?" změnila jsem úhybně téma a věděla jsem, že v tomto směru jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Kamarádka se ihned rozpovídala, jak se svým barmanem Sergiem strávili vášnivou noc u něj v bytě. I ona si pamatovala jeho jméno?! Následně mi sdělila jak se v půl šesté ráno po špičkách vytratila a jen po sobě nechala vzkaz na polštáři. Přesně její styl. Jak nečekané. 

Můj odchod se jejímuráno ale bohužel velmi podobal. Ne proto, že bych to prostě takto dělal ze zvyku, ale pro, že jsem se neskutečně styděla a nechtěla jsem se potkat s jeho vysmívajícím se pohledem, jakmile se probudí. Noah ke mně ráno ležel zády nahý a vůbec si nevšiml-

,,O můj bože, Noah se jmenoval!" vykřila jsem, div jsem nevyskočila na nohy radostí. Musela jsem si přikrýt rukama pusu. Hloupá, hloupá, hloupá! 

,,Takže ten hezoun, co jde támhle a co nás protáhl na večírek a co ses s ním s ním řádně sblížila, s jmenuje Noah? Pěkné," ukázal směrem ke kolonádě , kde právě šla partička mladých lidí. Pokud jsem správně počítala, jednalo se o dvě dívky a tři kluky, kteří si to mířili přímo k nám! Sakra! 

,,Lil, kriste bože, mlč chvíli," okřikla jsem ji a z jedné strany si zakryla obličej rukou ve snaze se schovat před nežádoucími pohledy jedné konkrétní osoby. Nebyl to geniálí plán, ale nemohla jsem nic  jiného dělat. Kdybych se zvedla a utíkala pryč, všimne si mě stoprocentně a to jsem rozhodně nechtěla.

Když procházeli okolo nás náramně se bavili. Rozhovor se pohyboval okolo včerejšího večírku  a já usoudila, že ostatní z party tam byli také. Řekl jim, kam se v půlc enoci vytratil? A s kým? Zajímalo by mě, zda se kamarádům pochlubil. Zda se nad mou naivitou a hloupostí zasmáli všichni. Bylo mi zle. Blo mi zle jen při pomyšlení n to všechno. Nejraději bych se propadla do země. 

,,Pojď," šeptla jsem ke kamarádce a už si sbírala věci, které jsem si s sebou vzala na pláž. Kniha, opalovací krém, taška, deka. Vše jsem do tašky úspěšně dostla a už jsem chtěla utíkat pryč, ale bohužel kluk za mými zády, který mě sestřelil hned po mém otočení k zemi, měl nejspíš jiné plány. Plácla jsem sebou do písku a blonďatého kluka vzala s sebou. Pro mé neštěstí držel v ruce dvě piňakolády, které se na mě při pádu vylily. Když se daří, tak se daří.

,,Promiň, nechtěl jsem-" kluk se vzpamatoval a hned mi začal pomáhat zpátky na nohy. Má ulepená hrdost si pomoci nenechala. Vytáhla jsem se rychle na nohy sama a věnovala klukovi velmi nepěkný pohled. Při mé smůle byl ze situace ale tak nešťastný, že můj pohled ihned obměkčil. Jeho modré oči, přes které mu padaly spirálky blonďatých vlasů, mě probodávaly svým žalostným pohledem. Vypadal jako malé štěně, které něco provedlo v domě po dobu nepřítomnosti svých páníčků. 

,,V pohodě, nic se nestalo," prohodila jsem směrem k němu. Nechtěla jsem aby pykal za moji špatnou náladu a proto jsem přidala i mírný úsměv. Klukovi mohlo být nanejvýš osmnáct a očividně sebevědomí moc nepobral. 

,,Já jsem Timothy," představil se. Nejspíš bral můj úsměv jako pokyn k seznamování. Připadalo mi to roztomilé. Jeho nevinnost zasáhla mé srdce i to Lilah, která stála opodál. V rámci zdrvořilosti jsem mu chtěl asdělit tvé jméno taky, ale nebylo nám dopřáno. 

,,Co tu děláš s těma pěknýma holkama?" ozvalo se za mými zády, odkud se poté vyřítil kluk, kterýtimothyho objal přátelsky kolem ramen a rozcuchal mu vlasy. Při vší smůle se jednalo o mého nočního společníka. Sakra práce! ,,Měl jsi jít pro drinky a mezi tím se tu seznamuješ s -," Noah se zarazil v půlce věty, když si všiml s kým tu jeho kamarád stojí. Byl poněkud šokován a nevydal ze sebe ani hlásku. 

,,Omylem jsem pití na tu holku vylil, tak jsem se jí jen omlouval," řekl Tim, když Noah už nebyl schopen nic říct. ,,Ani mi nestihla říct svoje jméno," zasmál se. 

,,Já už radši půjdu," rozsekla jsem tuto nepříjemnou situaci a sebrala ze země svoji tašku. Popadla Lillah za ruku a nabrala vražedné tempo. Nechala jsem oba kluky za sebou stát. Timothyho mi bylo líto, nechtěla jsem zmizet tkto, ale na nic jiného jsem v danou chvíli neměla energii. Táhla jsem kamarádku za sebou jako hadrovou panenku a ona díky bohu neprotestovala. Chtěla jsem už odsud být pryč. 

,,Louise!" vyhrkl najednou Noah jako by se probudil z transu. Byly jsme už poměrně daleko a tak se musel rozběhnout, by nás dohnal. Chytil mě za rameno a jemně se mnou trhl, aby mě zastavil. Ocitla jem se tváří v tvář nejhezčímu klukovi, kterého jsem měla kdy možnost potkat. Takto za světla se mi líbil ještě víc než předešlou noc. Stud mi ale zabránil se mu dívat do očí a já tak sklopila zrak. 

,,Co?! Chceš se mi vysmívat?"vyprskla jsem úsečně a on se na chvíli stáhl, ale ruku z mé paže nesundal. Lillah v tu chvíli omluvně odcupitala pryč se slovy, že na pláži něco zapomněla. Skvělé. 

,,Blázníš? Proč bych se ti měl vysmívat?" podíval se na mě ublíženě. ,,Přišel jsem se ti omluvit, nevím, co to do mě včera vjelo, normálně nespím s holkama, který jsou opilý a po tom, co jsi ráno zmizela mě napadlo, že ti to mohlo vadit," vychrlil ze sebe a a já nemohl a uvěřit vlastním uším. 

,,Normálně nepíš s opilýma holkama? A to mi má jako lichotit? Chceš mi tím říct, že normálně spíš s každou druhou, ale u mě to byla výjimka?" vjekla jsem přidušeně. Pořád jsem nemohla uvěřit, co ten kluk právě řekl. 

,,Lou, tak jsem to nemyslel," zasmál se. Připadalo mu to vtipné? 

,,Bože, ty jsi pitomec," pronesla jsem už o dost klidněji. Já se styděla, ale stydět se měl hlavně on. ,,A neříkej mi Lou," otočila jsem se k němu zády a kráčela co nejdál od něj. Neměla jsem chuť se s ním už o ničem bavit. Nikdy! 

Debil, debil, debil!