Prudké trhnutí, bolest a otevření očí, bílo. To co jsem si pamatovala byli jen záblesky, ale i tak jsem si dokázala udělat představu o tom co se stalo. Světla, náklaďák to vysvětluje všechno. Do teď nevím proč jsem před něj skočila. Možná mě smrt tak lákala aspoň bych měla klid. Teď když otevřu oci spustí se boží dopustění. Všichni budou halasit a můj život se naprosto změní. Kdo ví co mi to přejetí náklaďákem udělalo. No myslím, že to jen zlomenina nebude. Tak ať už mám tohle peklo za sebou.
,,Ona otevřela oči" první vykřik samozřejmě patřil doktorovi. ,,Vážně" druhou příčku obsadila máma. ,,Opravdu" třetí zase doktor. Samozřejmě mi zamával před obličejem. Jak to dělají všichni doktoři.
Chvilku jsem přemýšlel jestli můžu mluvit. Protože pokud né otvíralo by to nové možnosti. Kmému zijštění jsem stále mluvit mohla. A tak jsem neochotně odpověděla na jeho dotaz :
,,stále žiju."
ČTEŠ
Život v nemocnici
HumorŽivot v nemocnici s nohama v háji. Pozdějsí vrácení se do reality. To čeká na Zoe. Dívku nízkého vzrůstu s krátkými zrzavými vlasy.
