Už mám konečně ten zmatek snad za sebou. Rukou jsem si prohrábla svoje krátke zrzavé vlasy. S míma zelenýma očima a pihatou tváří to vytvářelo potrhlý obraz. Neměla jsem ráda svoji hlavu. Nic jiného mi na mě nevadilo. Jen to myšlení. Jen kvůli němu jsem tady. Jen kvúli němu se mi změnil život.
,,Co mi je?" snažila jsem se zeptat klidným hlasem. Z doktorovích očí se nedalo nic vyčíst. Co si o mě asi myslí. Pošle mě na psychynu. Od mého probuzení jsem se ještě neposadila. Kdo ví jestli budu moct. ,,Pohmožděný nohy, ještě ktomu ochrnutý a nezapomínejme na otřes mozku." na chvíli se zarazil a pokračoval dál:,,Budeš v pohodě"
ČTEŠ
Život v nemocnici
ЮморŽivot v nemocnici s nohama v háji. Pozdějsí vrácení se do reality. To čeká na Zoe. Dívku nízkého vzrůstu s krátkými zrzavými vlasy.
