CHAPTER 1

324 6 7
                                    

Stála jsem na letiště a loučila se s klukama.
Kylian mě pevně obejmul. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli.

„ Budeš mi chybět Lulu.” řekl mi.

„ Ty mě taky.” řeknu. Naklonila jsem se k němu a zašeptala.„ Usmiř se s Neymarem. Prosím.”  Kyl jen kývl a šel na bok.

Teď byl na řadě Neymar. Byl by tu i Hakimi ale nestíhal takže řekl ať mu zavolám.

„ Páni. Ještě před čtyřmi roky bych řekl že seš nějaká holka která chce pozornost.” řekl mi Ney.

„ Zaprvé mi bylo 14 a za druhé.” vydechla jsem. „ Chtěla jsem utéct Neyi a ty to víš.” řeknu mu. Nasadil svůj smutný výraz a já se pousmála.

„ Pojď sem.” řekl mi a pevně mě objal.

„ Budeš mi chybět Neyi.” řeknu mu.

„ Ty mě taky.” nechtěla jsem ho pustit. Za ty čtyři roky jsme se dost sblížili. Neymar je pro mě něco jako starší brácha. „ Teď už běž. Nebo ti to odletí.” řekl mi a já se pousmála.

Vzala jsem svůj kufr a šla jsem dál od Neymar a Kyliana. Otočila jsem se na ně a zamávala jsem jim naposledy. Oba mi zamávali zpátky a já konečně šla dovnitř letadla.

Time skip
Přistála jsem v Barceloně a koukala se kolem. Zahlédla jsem asi dvacetiletého blonďáka který drží cedulku s mým jménem.
Šla jsem k němu.

„ Holá.” pozdravila jsem ho.

„ Holá.” řekl mi nazpátek.

„ Tu llamas Lucy Paris?” zeptal se mě.

„ Sí.” odpověděla jsem mu.

„ Bien, Následuj mě.” řekl mi a vzal mi kufr. Šla jsem za ním. Dal mi kufr do kufru a otevřel mi dveře spolujezdce.

Děkovně jsem se na něho usmála. Sedla jsem si na místo spolujezdce a ten blonďák na místo řidiče.

„ Jak se jmenuješ?” zeptám se ho když jsme se rozjeli.

„ Jsem Frenkie De Jong.” představil se.

„ Těší mě. Moje jméno už asi znáš.” řekla jsem a oba jsme se pousmáli.

„ Budeš bydlet ve stejném hotelu jako většina hráčů za Barçu.” řekl mi a já kývla.

Celou cestu jsme si povídali a pak jsme konečně přijeli na hotel.
Frenkie mi vzal z kufru kufr a šli jsme dovnitř. Na recepci mi Frenkie dal klíče a ukázal mi pokoj.

„ Tak se uvidíme pak.” řeknu a on kývne a odejde.

Lehla jsem si na postel a chvíli odpočívala a pak jsem si vzpomněla že se mám setkat s Xavim Hernándezem.
Převlékla jsem se a šla jsem směr stadion Camp Nou.

Po dvaceti minutách jsem konečně přišla na stadion.
Přišla jsem dovnitř a tam už na mě Xavi čekal.

„ Bon Dia Lucy.” pozdravil mě a natáhl ke mě ruku.

„ Bon Dia Xavi.” potřásli jsme si a šli jsme směr kancelář. Podepsala jsem nějaké papíry a vyfotila jsem se se Xavim a prezidentem FC Barcelona.

„ Alexia tě zavede do šatny. Za pár minut začíná trénink.
Alexia Putellas se se mnou pozdravila a šla se mnou do šaten.

„ Kolik ti je let?” zeptala se mě.

„ Před týdnem jsem slavila osmnáct.” odpověděla jsem ji.

„ Páni. Budeš si rozumět s Gavim. Mu je taky 18.” řekla mi. Neměla jsem ponětí o kom to mluví.

„ Uhm. Kdo je Gavi?” zeptala jsem se ji.

„ Taky fotbalista. Hrál za Španělsko během mistrovství.” řekl mi.

„ Číslo 9?” zeptám se ji a ona kývla.

„ Jo pamatuju si. Celkem dobrý gól proti Costa Rice.” řeknu a ona kývla. Už jsme byli v šatnách. Prevlikli jsme se a šli jsme na hřiště.
Pochvilce přišel i Xavi.

„ Tak holky tohle je nová posila do našeho týmu. Privitejte Lucy Paris. Její postavení je midfielder a je z vás tady nejmladší takže se chovejte hezky.” dokončil Xavi.

Všichni se se mnou pozdravili a začali jsme trénovat.
Po tréninku jsem se šla prevlict a když jsem chtěla odejít tak jsem narazila do nastvaného Xaviho.

„ Promiň.” řekl mi.

„ Co se děje Xavi?” zeptám se ho.

„ Právě mi dal Gaviho fotograf výpověď a já nějakýho potřebuju a teď nemůžu žádného najít.” postěžoval si.

„ Já můžu být jeho fotograf.” řekla jsem najednou.

„ A máš nějaké fotky abych se mohl kouknout?” zeptal se mě. Má štěstí že si beru všude s sebou foťák.
Vytáhla jsem ho a ukázala jsem mu fotky které jsem nafotila v PSG.

„ Páni. Ty jsi fotila chlapy z PSG?” zeptal se mě.

„ Mám víc koníčku než fotbal.” odpověděla jsem mu.

„ Dobře. Zítra v 9:00 přijď sem. Seznámím tě s týmem a osobně s Gavim.” řekl mi.

„ To znamená že budu dostávat víc money?” zeptám se ho a on se zasměje a já taky.

„ Přesně tak Lucy.” řekl mi a já kývla a šla jsem zpátky na hotel.

První den v Barceloně a už mám práci a do toho vydělávám celkem slušný peníze jako hráč fotbalu. Prozatím jsem spokojená.

MERCY/ Pablo Gavi Kde žijí příběhy. Začni objevovat