MERCY/ Pablo Gavi

CHAPTER 7

Vzbudila jsem se a šla jsem se osprchovat. Převlékla jsem se a vyčistila jsem si zuby. Zabalila jsem si do batohu nějaké oblečení a šla jsem k Pedrimu.

Zaťukala jsem a čekala jsem až mi otevře.

„ Čau.” konečně mi otevřel.

„ Ahoj. Půjdeme?” zeptala jsem se ho.

„ jop.” řekl a zavřel za sebou dveře. „ Akorát jdeme trochu pozdě takže pojedeme rovnou na letiště.” oznámil mi a já jsem kývla.

Sedli jsme si do auta a jeli jsme na letiště.
Po asi 15 minutách jsme dorazili na letiště a oba jsme vystoupili a šli k soukromému jetu Barçy.

„ Nikdo tady není.” řekla jsem.

„ Zachvilku přijedou.” Pedri se na mě šibalsky koukl.

„ Co?” zeptala jsem se ho.

„ Co se včera stalo mezi tebou a Gavim.”

„ Nic se nestalo.”

„ Tak proč si tak rychle vyběhla z jeho pokoje?” zeptal se znovu.

Povzdechla jsem si. „ Budeš otravovat do té doby než ti to neřeknu že ano.” zeptala jsem se a Pedri se vyherne usmál.
„ Já a Gavi jsme se včera políbili.” řekla jsem mu.

„ Cože?” zeptal se znovu překvapeně.

„ Proto jsem odběhla pryč.” vysvětlila jsem mu. Pedri chtěl něco říct ale přijel Autobus Barçy a hráči začali vystupovat a šli k nám

„ Čau. Jste tady nějak brzy.” řekl nám Raphinha.

„ Nestihli jsme dojet na stadion tak jsme jeli rovnou sem.” řekl Pedri. Všichni šli do letadla a já čekala na Ferrana.

„ Aoj.” řekl za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem Ferrana jak se směje od ucha k uchu.

„ Vyděsil si mě.” řekla jsem mu a objala ho.

„ To byl účel.” řekl mi a společně jsme šli dovnitř do letadla. Koukla jsem se za sebe a viděla jsem Gaviho jak se na mě dívá. Otočila jsem se zpátky a sedla jsem si naproti Ferrana.

Celou cestu jsem se koukala do telefonu. Přišlo mi oznámení. Přišla mi zpráva od Pedriho.

Pedri:
Gavi se na tebe pořád dívá. Měla by sis s ním promluvit.

Lulu:
Zvážím to.

Pedri:
To bys měla.

Koukla jsem se na Pedriho a on se zase šibalsky smál.

Konečně jsme přistáli v Madridu. Šli jsme na hřiště. Kluci se šli do šaten převléct a já jsem si potřebovala odskočit.
Když jsem šla z toalet tak jsem na chodbě narazila do někoho.

„ Omlouvám se.” řekla jsem a koukla jsem se tomu člověku do obličeje. Byl to Gavi.

„ Nemusíš se omlouvat.” řekl mi a já kývla a chtěla jsem odejít ale on mě zastavil. „ Ale dlužíš mi vysvětlení.” řekl mi. Někdo šel okolo tak jsem vzala
Gaviho za ruku a zduchla jsem ho do úklidové místnosti kde jsem se schovala i já.

„ Poslouchám.” vyzval mě.

„ Nikdy jsem neměla vztah Gavi a jediný co mě můj bratr ( Neymar) učil tak je to abych nikomu nevěřila.” vysvětlila jsem mu.

„ Takže mi nevěříš?” zeptal se.

„ To jsem neřekla.”

„ Tak co tedy?” zeptal se znovu. Nevydržela jsem to a políbila jsem ho.

„ Věřím ti. Ale... potřebuju čas.” řekla jsem mu.

„ Jak dlouho budeš potřebovat.” řekl mi a políbil mě a já se pousmála.

Vyšla jsem z místnosti a pak i Gavi. Šla jsem na hřiště a kluci se už rozcvičovali. Gavi přiběhl na hřiště a všichni začali křičet.

Vyfotila jsem pár fotek a pak jsem se koukala okolo. Koukla jsem se na chodbu a tam byl tým Atlético de Madrid a já viděla velmi známou tvář.

„ Jao?” zeptala jsem se.

„ Lucy?” pousmála jsem se.