Jakmile jsem zavřela oči tak mi začal zvonit telefon .
Zvedla jsem to. Byl to videohovor od Neymara.
„ Čau.” pozdravila jsem ho.
„ Ahoj. Tak jak se vede v novém týmu?” zeptal se mě.
„ Je to dobrý. Dokonce mám i práci.”
„ Jakou práci?” zeptal se.
„ Dělám fotografku chlapeckýmu týmu a hlavně hráčovi s číslem 30.” odpověděla jsem mu. Viděla jsem jak si Ney sedl k počítači a googlil si sestavu Barçy.
„ Pablo Gavi?” zeptal se mě a já kývla.
„ Je to víc práce ale musíš to brát pozitivně. Budu mít víc peněz.” řekla jsem a oba jsme se zasmáli.
Povídali jsme si asi hodinu ale Ney pak už musel jít tak jsem to tipla a scrollovala jsem instagramem když mi na to přišla zpráva od Ferran.
Ferranri 🛻:
Ahoj. Nechceš si vyjít?
Lulu💅:
Jasně. Sraz na recepci.
Ferran mi olikoval zprávu a já se šla převléct. Po chvilce jsem už byla oblečená tak jsem si vzala telefon a šla jsem na recepci.
Ferran tam už čekal takže jsme mohli vyrazit.
„ Čau. Jdeme?” zeptala jsem se ho a on kývl.
Procházeli jsme se a skončili jsme na pláži. Sedli jsme si do písku a koukali se na vlny.
„ Mrzí mě to.” řekl najednou Ferran.
„ Co?”
„ Řekla jsi mi o tvém otci a já ti nepomohl. Chtěla jsem to říct tátovi opravdu chtěl ale nevěřil by mi. Nechal jsem tě v tom samotnou a teď se za to nesnáším.” začali mi téct slzy po tváři.
„ Jsem vpohodě. Vážně Ferrane.” snažila jsem se ho uklidnit.
„ Ne.” koukl se na mě a taky měl skleněný oči. „ Neměl jsem tě nechat odejít. Tvůj otec byl prasák. A tvoji mámě to bylo jedno. Měl jsem to říct svým rodičům. Měl jsem...” nedopovedel to protože jsem ho obejmula a začala jsem mu brečet do ramena.
„ Moc mě to mrzí.” řekl slabě.
A/N: Tuhle kapitolu věnuji therusss protože mě ve škole srala a chtěla další část.
De nada Terezo!!!
ČTEŠ
MERCY/ Pablo Gavi
FanfictionLucy Paris je slavná fotbalistka. Když byla mladá tak se hodně stěhovala protože její rodiče pořád dostávali nabídky. V dětství si prošla peklem protože její otec byl násilnický. Miluje fotografování. Když byla malá tak se učila bojové umění a teď...
