5. Kapitola

391 3 0
                                    

(pokračujeme dal v kapitole 4)
Přijeli jsme domů s bráchou. Já začala dělat oběd udělala jsem nakrájený maso na kostičky a opeceny na pánvi a riži. Najedla jsem se a šla do pokoje. Převleka jsem se a jela jsem se projet. Volá mi Petr že ho mám vyzvednout a že si musíme promluvit. Trochu jsem se bála co mi řekne ale jela jsem pro něj. Petr si sedla vedle mě a začal mluvit. Hele vím že jsem řekl že to s tebou zkusit ale byla to chyba a já ji lituji jo promiň. Vystup si hned řekla jsem naštvaně. On vystoupil a já začala brečet že jsem jenom tupá kráva. Rozjela jsem se co nejvíc to šlo. Narazila jsem do sloupu a pamatuji si jenom černo nic víc. Najednou se brobudim v nemocnici a vedle mě sedí calin. Caline co se stalo. Kláry nabourala jsi. A jo už si to vybavuji. A proč jsi to udělala.?. Pohadala jsem se s Petrem kvůli tomu že mi dal šanci s ním být a pak mi řekl že to byla chyba aby jsme spolu byli. Já ti říkal že si máš dávat pozor. Já vím jsem kráva. Ne nejsi to on je debil. Mlčela jsem a nic jsem neřekla. A co moje auto. Je v opravně ale prej neví jestli to půjde opravit. Aha. Calin volá někomu. Caline komu volas?. Petrovi aby věděl co způsobil a že kvůli němu máš ruku v pici. Ne jen to ne. Promiň ale on si teď zaslouží aby vedel co udělal. No dobře ale dej ho nahlas. Ok. Čau Petře. Čau Caline podrebujes něco?. Jo moje sestra se kvůli tobě vybouralala a má v pici ruku a auto. Jak moc vážní to sní je. A na tohle jsem mu odpověděla. Nevíme. Ona mě slyší. Jo slyší. Aha. Hele čau. Calin to tipl. Caline vidíš jsem mu jedno a začala mi téct slzy. Nebrec já tě takhle nenechám jdu pa. Ahoj. Usla jsem a probudila jsem se až ráno. Doktor mi říkal že bych už zítra mohla domu. Volám to calinovi ten pro mě zítra přijede ale musela jsem volat přes nemocniční telefon protože ten můj byl k hovnu a celej rozbitej.
______________________________________
Čekala jsem na calina. Ten během chvíle přišel. Jela jsem s ním pro novej mobil. Caline ale já žádný oblečení nechci snažím se přemluvit calina ale marně. A koho tam nepotkáme pana Petra Adamka. Chtělo se mi brečet. Hele Caline já jdu do zary jo. Jo běž. Jo abych nezapomněla Petr tam byl s nějakou capkou. V zare jsem si koupila šaty a tři topy. Calin přišel a za ním Petr. Petr mě pozdravil ale já ho ignorovala. Caline já jdu do auta. Jo bez tady máš klíče ale nikam nejezdi. Neboj. Šla jsem do auta a začala jsem křičet. Až jsem se vykricela došla jsem za Calinem jestli můžeme pokračovat v nakupování. Calin naštěstí souhlasil. Byli jsme v DM a tam jsem si koupila dvě masky a potom jsme jeli ještě do krámu s jídlem. A potom rovnou domů. Když jsme přijeli domu tak nákup jsme uklidil a já si uklidila všechny věci. Zavolala jsem julce jestli nechce přijít ona souhlasila. Když julca přišla všechno jsem ji vysvětlila a začala jsem znovu brečet. Ona mě objemula a já ji řekla ty jsi ten největší anděl. Ona se usmívala. Julca u nás spala. Calin jel do studia a nabídl nám aby jsme jeli taky mi odmítli a začala jsme vařit. A když jsme si udělali jídlo tak jsme koukali na film. A když film skončil šli jsme spát.

Je tu další kapitola ❤️

stein27 | naděje Kde žijí příběhy. Začni objevovat