8. Kapitola

296 5 0
                                    

Ráno jsem se vzbudila zase ve dvě hodiny ráno úplně spocena protože jsem měla spánkovou paralizu. Úplně studenej pot na čele mám. Jelikož už teď neustnu tak jsem si vzala sluchátka a Petrovo tričko co jsem od něj dostalala a přes to velkou mikinu. Poslouchala jsem písničky. Byli 4 hodiny ráno a nevěděla co mám dělat tak jsem si šla uklidit ale jako fakt pořádně. Muselala jsem objednat nový make - up pro moji práci. Šetřila jsem si už od mojich 15tnacti takže už šest let jsem si sestrila tak mám dost peněz abych si mohla koupit kvalitní make - up a oblečení. Už bylo šest a já za tu dobu stihla brečet a uvařit snídani nebo spíš připravila. Udělala jsem wafle se šlehačkou a lesními plody. Calin se vzbudil. Dobré ráno jak jsi se vyspala?. Dobré jo celkem dobrý co ty? Taky taky. Si udělala wafle jo? Jak vydis tak ano. Hele přijde aj Petr jo. Okej tak já mu připravím jídlo. Udělala jsem mu taky wafle. Petr přišel a sedl si na gauč a já mu dala talíř s waflemi. Děkuji to si nemusela. Jenom jsem se usmála a šla do pokoje a sjela jsem po dveřích dolů a začala brečet ani nevím proč. Zavolala jsem julce která mi to hned zvedla a jenom podle hlasu poznala že ji podrebuju. Julca mi napsala že už je tady. Otevrela dveře a skočila jsem ji do náruče a silně ji objemula. Když jsem s julcou vešla do vnitr calin a Petr pochopili že nejsem v pohodě. Copak je Kláry. Neodpovídala jsem nechtěla jsem jim vysvětlovat že mám spánkovou paralizu. Když jsme vešli do pokoje tak jsem julce řekla co to je spankova paraliza. Ona mě jen objemula. Byla jsem za ní vděčná. Pustila jsem písničku stehy od shyza. Julca se na mě podívala ona věděla že to neznamená nic dobrého. Juli proč ho furt miluji?... Klárko to nevím... Mám mu dát šanci?... Hele zatím sním buď jen kamarádka. Dobře. S julcou jsme si objednali jídlo konkrétně mekac. Když nám ho přivezli tak jsem pro něj došla. Petr a calin byli ve studiu. Hele julco nepůjdeme do studia. Jo můžeme. Oblikla jsem si černý kalhoty nechala jsem si Petrovo tričko a přes to jsem hodila sedivou mikynu. Nalepila jsem si rady a dodelala linky. A mohli jsme vyjít. Když jsme tam došli tak jsem volala calinovi až nám otevře. Když jsem vešla do vnitr tak mě objemul objetí jsem opetovala. Petr byl bez trička na mě se usmál. Úsměv jsem mu oplatila i když mi do smíchu nebylo. On to nejspíš poznal. S julcou jsme šli na balkón. Vytáhla jsem cigára a vytáhla jsem jednu a jednu dala julce. Když jsme dokourili a vešli do vnitr tak kluci hráli nějakou hru. Byla už jedna hodina ráno a my jsme šli domů. Julca u nás spala takže jsem se aspoň necitila sama. Když jsme přišli já si odlepila řasy a odlicila a skočila do postele Julca hned za mnou a usli jsme.

stein27 | naděje Kde žijí příběhy. Začni objevovat