18. Kapitola

167 4 4
                                    

Ráno jsem se zbudila aspoň trošku s nadějí žít která vyprhala hned jak jsem se koukala na mobil byla tam zpráva od Petra. V ty zprávě bylo napsáno : hele promiň ale je konec...
Začala jsem šíleně brečet dostala jsme záchvaty breku čímž jsem zbudila julcu. Klid kočko co se děje. Ukázala jsem jí mobil. Tak to si jako dělá prdel já ho zabiju. Julca mě objímala div že mě neumackala. Najednou k nám prilitl calin. Co se kurva stalo. Ukázala jsme mu mobil. Tak ten dostane jak pes. Ne caline nech ho být prosím řekla se slzama v očích. Dobře ale dělám to jen pro tebe. Děkuji. Když calin odešel tak jsem sjela po dveřích dolů a začala jsem zase brečet v hlavě bylo tolik myšlenek proč to udělal bylo to protože bylo něco špatně ve mě nebo to tak cítil furt tyhle otázky v mé hlavě hráli. Jak to mohl udělat furt jsme si říkala. Pojď sem kočko notak bude to dobrý uvidíš spolu to dáme. Děkuji moc. Za málo kočko. Byla jsem vděčná za její objetí. Hele pojď uděláme snídani. Ale já nechci a nechci ani jíst a nemám chuť k životu bez něj jsem jak tělo bez duše. Já ti říkám že budeš jíst. Ale já fakt nechci. Klárko musíš jíst. Ale nemusím. Klárko neser mě ti říkám. Jo dobře ale dělám to jen kvůli tobě. Děkuji. Tak si dáme můsli. Tak jo. S julcou jsme se najedli a šli se oblict. Šli jsme do studia. Když jsme došli do studia tak tam byl Petr Marek a a David. Na Petrovi bylo vidět jak je zničený ale může si za to sám Řekla jsem si Ve svojí hlavě. Ale co si budeme taky jsem chtěla strašně moc brečet. Julča mě objímala celou dobu co jsme vedle sebe seděli. Pokaždé když sebe otočil na jinou stranu tak jsem se na něj vždycky podívala. Zvedla jsem se a šla jsem si obout boty a šla jsem ven nemohla jsem to tam vydržet Proto jsem utíkala ven. Julča vyběhla hned za mnou a calin taky. Já to tam s ním mentálně nezvládám řekla julče a calinovi. Klidně se uklidni řekla Julča calin pouze přikývl. Já Já vím Řekla jsem mezi zlyky. Klid pojď jsem. Oba mě obejmuli. Děkuji moc. Není zač a už neplakej jo. Budu se snažit. Byla jsem strašně moc za ně ráda. Já už chci domů. Tak pojď půjdeme spolu. Dobře. Tak jdete holky já jdu do studia. Ahoj řekli jsme s julcou úplně na stejno. Když jsme došli domu tak jsem šla do pokoje a julca si sedla na gauč. Lehla jsem si na postel a přemýšlela jsem proč to udělal. Prožili jsme spolu strašně super zážitků západy slunce, koukání na hvězdy, pole ze slunecnicemi. Podrebovala jsem flašku vína. Došla jsem do obýváku a vzala jsem si víno a šla jsem do pokoje sjela jsem po dveřích a začala pít. Když jsem měla vypitou flašku tak jsem si šla lehnout a už si nic nepamatuji.

Další díl je tu. 505 slov.

stein27 | naděje Kde žijí příběhy. Začni objevovat