Sedíme s babičkou u krbu zase v jednom z tučňáčích obětí. Její stisk, to že je tady pořád se mnou...najednou teplo jejího těla opadá. Všechno padá..naposledy ji zahlédnu jak leží pod velkým trámem, tam kde předtím byl obývací pokoj. Chci jí pomoct, ale nemůžu. Sama se pod tím trámem co je nademnou nemůžu pohnout. A tak ječím. Začínám hysterčit. Ječím, křičím ale pomoc nepřichází... Pomalu zavírám víčka a cítím uvolnění.
°v nemocnici°
Slyším pípání a hlasy ustaraných lidí. Nejdřív nejdou rozeznat, ale poté je dobře poznávám. Máma a táta. Prapodivné pípání mě přiměje pootevřít víčka. Jsem v nemocnici a kolem mě je halda přístrojů. U postele se sklání mamka a táta někam telefonuje-jak typickék. ,,Broučku co se probůh stalo? Jsi v pořádku?" Začala. Mě se ale hlavou honila jen jedna myšlenka. Co se stalo s babičkou?!?! ,,Kde je babi?! Co s ní je?!" Vyjekla jsem na mámu a začlala křičet. Do pokoje vběhl doktor. ,,Klid, klid..." utěšovali mě. Ale nepomohlo to. ,,Kde je, co je s ní?!" křičela jsem pořád dokola až jsem ucítila jemný tlak v ruce...už jsem nevnímala nic.
Takžee :D 1. Kapitola hotová :3 budu ráda za jakýkoliv vote nebo koment ;) možná večer bude další(?) :))
