Když jsem se podruhé konečně probudila, skláněla se nademnou mamka s uslzenýma očima. Zamžourala jsem. ,,Mami..."zlomi se mi hlas. ,,Drahoušku konečně!" vzhlédla ke mě. Vnímala jsem jen pípání přístrojů, připojených různými hadičkami k mému tělu. ,,Kde je? Co se s ní stalo sakra?" vypadlo ze mě najednou. ,,Víš drahoušku..babička byla ve vážném stavu a než ji sem přivezli tak..."zasekla se v půlce věty a z již tak zarudlých očí se jí hrnuly další a další slzy. To přece nemůže být pravda!? Babička...ne!! Prosím jen to ne! Už i moje oči se proměnily v Niaggarské vodopády. To ne-nemůže být pravda!! Ona nemůže být mrtvá!! Brečela jsem a bulela celý den. Pak i celou noc. Vzpomínala jsem,skoro pořád.
,,Less? Princezno moje, kdepak tě mám?" volala na mě babi z kuchyně. ,,Na zahuadě babí!" běžela jsem za ní. ,,Less princezno, tenhle medailonek si vem, připni a nikdy nesundavej! S ním totiž nikdy nebudeš sama, ani když už tu nebudu..." řekla jen. ,,Teď tomu možná nerozumíš, ale až budeš větší tak pochopíš. Jedině tehdy můžeš medailon otevřít" měla pravdvu, nechápala jsem.
Automaticky jsem hrábla po medailonku na krk, ale nebyl tam. ,,Mami? Jsi tu?" ptala jsem se, protože jsem nemohla pohnout s krkem. ,,Ano Lessie, děje se něco?" ,,Kde mám můj medailonek?" Mamka měco zalovila v tašce a podala mi ho. ,,Dojdu si pro kafe a najdu tátu, kdyby něco, volej brouku." řekla a odešla. Položila jsem náhrdelník před sebe a koukala na něj. Najednou se mi ho podařilo nějak otevřít. Byl tam malý dopis: My favoutite place in all the world is next to you.
Znovu jsem se rozbrečela.
Podobně to šlo další 2 týdny, kdy mě pustili domácí péče. Prvníndem doma bylo téměř vše uklidňující a já se malinko uklidnila.
°Ann's view° (Lessiina mamka)
,,Ne! Gregu teď jí to říct nemůžeš! Víš jak je zničená z toho všeho co se děje teďko, nesmíš jí to udělat." vztekala jsem se. ,, Ale Ann, pochop mě! Čím dřív to bude, bude to lepší! Pro všechny!" Jak tohle vůbec může říct?! Pomyslel někdy na to, že má dceru a ne jen tu 'svou' kapelu?! ,,Gregu sakra je to tvoje dcera a ne nějaký floutkové z tý vaší kapely!! To nesmíš prostě!" naštval mě. Myslí jen sám na sebe a na ostatní kašle, sobec jeden. ,,Tati? M-mohl bys mě odvézt domů?" objevila se ve dveřích Less. Nejdřív jsem nechápala. ,,Tady jsi doma." odsekl na ni Greg. ,,Ale ona myslí domů jako....DOMŮ, chápeš?" jen přikývl. A už šel do auta. To zase bude večer.
°Lessie's view°
Celou cestu jsem se klepala a když jsme dorazili na místo, vyběhla jsem z auta vstříc troskám. Všimla jsem si že pár domů z naší ulice, ve stejném stavu. Popošla jsem a popadla první věc co mě zaujala. Byl to babiččin starý diář. Dala jsem ho do tašky a pokračovala dál. Uviděla jsem panenku, co mi babi dala k prvním narozeninám. Tahala jsem ji smad všude. Babička mi často říkávala Dollyprincess. Vždycky ale princezno. Na to nezapomenu. Pokračovala jsem dál a zakopla o černý kufr. To je ten, co byl vždy opleten spoustou tajemna...čapla jsem ho a sedla si na trávu k tátovi. Ten mě jen tak objal a seděli jsme tam snad věky.
,,Měli bychom už jít..." navrhl , když už se začlo stmívat. Kývla jsem a i s věcmi se vydala k autu.
Takže tuhle kapitolu jsem přepisovala snad 3× protože se pokaždé nějak smazala :D moc se omlouvám za chyby ale právě teď je 22:37 a já tu odpadám :DD takže doufám že se vám kapitola líbila a těšíte se na další tak jako já :3 budu ráda za KAŽDIČKÝ koment či vote!! :)
With ♥ Barbor_21 :*
