Hlava státu ∣ Pavel & Babiš

1.

Rey Koranteng na mě mrkl když jsme zrovna byli mimo záběr. To bylo naše tajné znamení, že se blížíme ke konci debaty. Kývl jsem hlavou na souhlas a Rey začal ukončovat pořad.
,,Děkujeme za váš čas, pane prezidente'' řekla Anna Bábovská, jeho kolegyně.
,,Moc děkuju za pozvání'' odpověděl jsem a potřásl si s nimi rukou. Oslovení prezident ve mně vyvolalo nezvyklý pocit radosti.

Kameraman nás přestal zabírat a my jsme měli prostor zahájit lidskou konverzaci. Ta obsahovala vícero témat, a to poslední, od kterého mě vyrušil telefonát se týkalo mojí manželky Evy. Rychle jsem se na ni podíval než jsem zvedl telefon. Usmívala se, naplněna radostí mého úspěchu. 

Můj telefon toto číslo neznal ale i tak jsem to zvedl.
,,Prezident České Republiky, prosím?''pronesl jsem do telefonu.
,,S tím bych ještě šetřil pane GENERÁLE'' ozval se muž jehož přízvuk bych poznal vždy a všude.
Byl to můj slovenský oponent Andrej Babiš. Po těchto slovech jsem ztratil pocit radosti. Andrej se mi protivil.
,,Není čím šetřit, už je to oficiální. Mám na to celých pět let''
,,Pět let kdy moji voliči nebudou mít tu správnou reprezentaci''
,,Za pět let tu už ani Vaši voliči nebudou, pane poslanče.''

Chvíli se ani z jedné strany nic neozývalo a jediné co jsem slyšel byl hlučný štáb Novy. Andrej prolomil ticho tím že navrhl soukromé setkání. Bylo mi jasné že je to celé pouze hra od jeho PR týmu. Byl jsem si jist že si chce opravit image, aby mohl kandidovat do sněmovny, ale musel jsem souhlasit abych nevypadal arogantně. Sotva jsem to dořekl, Andrej položil telefon a já zůstal bez dalších informací. Ale to vůbec nebylo duležité. V tu chvíli byla duležitá jenom moje manželka a cesta domů. 

TWO DAYS LATER

Brzy ráno mne probudilo mňoukání mé milováné kočky Micky, která žebrala o jídlo. 
Vstal jsem abych dal Micce její vytoužené žrádlo. Při cestě do kuchyně jsem si všiml nově napadaného sněhu který bylo potřeba odklidit. I přes to, že venku byla ještě tma a já neměl triko, jsem se do toho hned pustil. Necítil jsem, že by byla zima, takže triko nebylo potřeba.

Okolo sedmé jsem za plotem spatřil siluetu. Nebylo možné rozpoznat komu patří, protože se teprve rozednívalo, ale po hlase už jsem to poznal.
,,Pavle! Teda Petře!'' rozezněl se hlas mé zmatené mluvčí, která byla hlasitější než bylo nutné.
,,Markéto klid, moje manželka ještě spí. Co se děje?''
,,Já jsem úplně zapomněla!! Dneska máte meeting s Andrejem Babišem v 11 dopoledne'' vyhrkla.
,,To musíš říct dřív, Eva se též musí připravit'' 
,,Omlouvám se, když to ty emoce z výhry. A pokud vím tak jste říkal že se pan Babiš nezmínil o Evě''
V hlavě jsem si řekl, bylo by lepší Evu nevzít protože si včera stěžovala na únavu kvůli kampani, proto by bylo lepší ji nechat spát.

Pozval jsem mou mluvčí na snídani a u té jsme se domluvili, jak a s kým pojedeme do Prahy. Navrhla to že bych se měl obléct, aby mne neviděla média. Babiš by mohl strašit lidi a přesvědčovat je, že jsem všechny trika poslal na frontu. Oblékl jsem si můj nejoblíbenější oblek a doplnil ho českou vlajkou. Kravatu jsem si tentokrát musel zavázat sám. Auto již čekalo před mým domem a mně nezbývalo nic jiného než zkousnout všechnu nechut' k tomuto člověku. Uklidnil mě interiér auta který mě převážel na předem určené místo. 

Již z dálky jsem viděl Andreje jak stojí u brány a vyhlíží moje auto. Cítil jsem jeho nenávistný pohled na mé tváři i přes silně svítící slunce. Otevřel jsem dveře a opustil auto. Potřesení ruky se mi nenabídlo, dokud jsem to neudělal já. Atmosféra byla napjatá a trapná taky z části novinářů kteří se na nás lepili a fotili každý náš nádech, dokud mě Andrej nedovedl do jeho vily kam novináři nesměli. Posadil mě na gauč se slovy: ,,Určitě vám došlo že toto nebol můj napad, nebýt PR týmu ani tu nesedíte'' zasmál se falešným smíchem ,,potřebuju vyhrát volby do sněmovny, to snad chápete'' dodal nakonec. Pak usedl k počítači a psal nové dezinformační zprávy které by se dali použít na jeho kandidaturu do sněmovny. 

Zůstal jsem sedět a ani se nesnažil skrýt ten šok. Čekal bych cokoliv ale tohle ne. Všiml jsem si jeho fotky která visela nad gaučem, byl na ni on a jeho žena na motorce Harley-Davidson kde oba vypadají že si to velmi užívají. ,,Jak je stará tahle fotka?'' ukázal jsem na fotku nad gaučem. S odporem zvedl hlavu od počítače a podíval se na fotku. 
,,Asi dva roky, prečo?'' 
,,Pouze mě zajímalo kdy jste se začal zajímat o motorky''
,,Tak vášeň k motorkám, prosím vás, jsem měl už od malička jo. Ale jednou Monike spadla a zakázala to i mně'' odvětil.
Jeho slova mě zaskočili. Nevypadá jako někdo kdo by si užíval cokoliv spojené s motorkami. Na jeho odpověd jsem pouze pokýval hlavou a rozhlížel se dál. Nápad na odchod mi proletěl hlavou několikrát ale nikdy jsem to neudělal, protože mi to nějaký blok v hlavě nedovoloval.

Díval jsem se na něj jak sedí za stolem a soustředěně něco píše, vlastně mi ani nevadilo být v jeho společnosti, to bylo to co mi nedovolovalo odejít. I po těch všech debatách a nechutných lží co o mně šířil, jsem si pořád užíval být v jeho blízkosti. Nevyhodil mě i když mohl, měl to snad stejně? Hodně rychle jsem se vrátil zpátky do reality poté, co se na mě Andrej podíval a věnoval mi zmatený pohled který křičel: co čumíš? 
,,Neměl bych odejít?''
,,Neodcházejte, bolo by divné kdyby jste odešel tak brzo když ty novináři čekaj venku'' pohodil hlavou směrem k hlavním dveřím.
Pouze jsem lehce pokývl a podíval se na můj telefon ležící na stole a rozhodl se odpovědět na pár emailů.

,,Vidím že o mou přítomnost moc nestojíte a myslím že to bylo už dost dlouho na to, aby to vypadalo důvěryhodně. Děkuji za pozvání'' s těmito slovy jsem se zvedl z gauče a měl namířeno k východu. Andrej mi pouze pověděl ,,na shledanou'' a dále se věnoval něčemu na počítači.
Celou cestu jsem se zamýšlel nad mými myšlenkami u něj doma a celé mi to dodávalo zvláštní pocit které se těžko zbavovalo.