Hlava státu ∣ Pavel & Babiš

2.

Začal jsem znovu poznávat místo mého bydliště Černoučku. Vystoupil jsem poté co mi řidič otevřel dveře. Na ten luxus bych si i dokázal zvyknout. Ale na co jsem neměl speciálně vyhrazeného člověka, bylo otevírání schránky. Tedy Eva občas otevírala schránku, ale většinu času to stejně zbylo na mě. Ze schránky jsem vytáhl pár obálek mezi nimiž byla i pozvánka na motoakci. Měl jsem tam být jako tajný host, milé překvapení.

Obsah schránky jsem vzal s sebou do baráku kde na mě čekala manželka s otevřenou náručí a spoustou otázek jak to probíhalo. Povyprávěl jsem ji vše až na Babišovu zálibu protože, mi to nepřišlo důležité.

Naše životy pokračovaly normálně dál až do jedenáctého února, kdy se uskutečnila zmíněná akce. Po mém zvolení jsem měl šanci si konečně oddechnout a dokonce u mé největší záliby. Štvalo mě, že mne představili až v polovině akce a já si nemohl užít akci od začátku. Z reproduktorů zaznělo mé jméno a já vešel na pódium. Neskutečně moc lidí tam stálo a jásalo až na jednoho, pro mě velmi známou firmu, Agrofert. Andrej tam stál a zameškával další schůzi v poslanecké sněmovně. V tu chvíli jsem už měl jasno v tom komu se na této akci sto procentně vyhnu. Očividně nebyl zájem ani z jedné strany a nehodlal jsem to měnit. Po kratší řeči jsem sešel z pódia sehnat něco k zahnání hladu. Do nosu mě praštila vůně klobás která se nesla od nedalekého stánku.

Postavil jsem se na konec fronty již zmíněného stánku. Fronta se skládala z opilých a hladových lidí, jedním z nich byl očividně i Andrej, který vyplul z předu fronty ke mně.
,,Ah, pane Petr, teda Pavel, dobrý odpoledne. Jste mohl jít pozdravit první'' zasmál se svému vlastnímu výroku.
,,Pane Babiši, já jsem tu pouze pro tu klobásu, ne pro to vás pozdravit''
,,Proč jste takovýýý, pane Pavle, dyť je po volbách. Pojďme zakopat válečnou sekeru neee'' řekl obmotávájíc svoje ruce kolem mých ramen. Čím blíže byl, tím více jsem z něj cítil nemálo alkoholu.

I přes jeho opilost se mi zdála tato slova smysluplná, možná měl pravdu. Ale tohle nebyla hlavní starost, momentálně Andrej dělal ostudu sobě tak i mně. Začal z plných plic vyřvávat text Pohody. I když to byla jedna neoblíbenější česká písnička, bylo mi ho líto a nechtěl jsem aby se ztrapnil.
,,Andreji klid, tohle není debata tady nemusíš řvát'' podepřel jsem ho a odvlékl ho k parkovišti kde čekalo jeho auto. Andrej se rozhlížel po parkovišti a pak zařval "Tam sedí Jarda!''
Neměl jsem nejmenší tušení kdo je Jarda, ale očividně měl s Andrejem poměr..
Pracovní poměr. Byl to jeho řidič.

Zaklepal jsem na okénko auta kde seděl řidič. Stáhl okénko aby se mnou mohl mluvit.
,,Dobrý den, Jaroslave mohl bych vás požá-''
,,Jardo, přemýšlel jsem'' odmlčel se Andrej ..máte padáka''
Okamžitě vystoupil z auta a skoro mě trefil dveřmi kterými poté silně bouchl.
,,Stejně jsem měl v plánu odejít, horšího zaměstnavatele není!'' vyhrkl ze sebe Jarda ,,stejně mi platíte jenom minimální mzdu, pane Babiš'' a pak se vytratil někde v davu.

Teď jsem měl opilého Andreje na rameni a luxusní auto před sebou. Andrej rozhodně nebyl ve stavu kdy by mohl řídit, ale ani ve stavu kde by se dokázal sám zorientovat. Proto jsem sedl za volant.Vyjel jsem z parkoviště bez předem daného cíle, až po cestě mi došlo že mám poblíž chatu a za půl hodiny jsem mu pomáhal z místa spolujezdce.
Vydali jsme směrem k chatě ve které jsme mohli být jen my dva, bez médií či kohokoliv jiného kdo by nás mohl vyrušit.