Děti Siriuse Blacka

Oslava narozenin a smrt

Čas ubíhal a nastal den kdy se, přesně před rokem narodila maličká Lily. I když tahle doba je nelehká. Rozhodli jsme se ji uspořádat menší narozeninovou oslavu a to jen v nejbližších přátelích. Měli by dorazit Remus s Tonksnovou a Molly s Arturem. Nebude to nic velkého nemůžeme to ani slavit s dětmi, protože jsou v Bradavicích, ale co jsem tak četla z dopisů, tak měli všichni spoustu práce s úkoly do školy. Na jednu stranu jsem byla neskutečně ráda za to, že se aspoň tenhle rok nedostanou do žádných problémů.

No každopádně zpět k našemu hlavnímu tématu a to narozeniny. Se Siriem jsme udělali dort. Tedy já udělala dort a Sirius mi pomohl vyčistit nádoby a poumýval je. Dort vypadal nádherně, nebylo to nic velkého jen malý dortík s ozdůbkami. Remus s Nymf prý dojdou k večeru a to stejné i Wesleyovi. My dva jsme zatím připravili vše na oslavu a tak. Někteří by řekli, že je zbytečné to slavit vždyť si to dítě stejně nebude pamatovat, ale v dnešní době je dobré mít nějaké vesele vzpomínky. Je důležité udržet si v této smutné době šťastnou mysl, připravit se tak na válku, která přichází. Čas je čím dál krutější. Čas je zloděj, který se žene neprodleně dopředu a nehodlá zastavit. Je to zloděj, co nám bere nejcennější v našem životě.

Oslava se blížila rychlostí blesku a my se připravovali jak jen to nejlépe šlo. Remus přišel s Tonksnovou tak jak jsme se s nimi dohodli a to stejné i Weasleyovi. Mary mi poslala dopis, že bohužel nemůže dorazit, ale hodně nás zdraví a přeje Lily vše nejlepší. Byla to více oslava pro nás dospělé, aby jsme se spolu zase sešli a mohli si spolu bezstarostně popovídat. Jen co všichni dorazili popřáli jsme Lily vše nejlepší a já s ní v náručí klidně pohupovala, zatímco jsem byla v plném proudu debaty o tom co se děje u Molly. ,,Bil se bude ženit." Prozradila tiše mě a Tonksnové. ,,Ještě nemají s Fleur vybrané datum svatby, ale Bill vypadá zamilovaně a já jako jeho matka mohu být pouze ráda." Pověděla nám načež se na to hned ozvala Nymf. ,,On si bere šišlu?!" Zeptala se překvapeně a napila se čaje. Neměla moc tu francouzsku v oblibě, ale nedivím se jak ji nazvala i když musím uznat, že naučit se cizí jazyk je poměrně těžká věc co si budeme. ,,Takže datum ještě nemají, ale už ji plánují?" Zeptám se zvědavě přičemž ním tahle debata zabere spoustu času zatím co si muži povídají spolu taky o nějakých věcech a jak znám Siria a Rema beztak se baví o tom co se bude dít dál v boji proti Voldemortovi.

Dá se říct, že zhruba v polovině naší zábavy nás poctili svou návštěvou i Fred s Georgem, že mají pro naši malou berušku dárek, který se jí určitě bude líbit. Samozřejmě, že jsem je pozvala dovnitř. Po tom co kluci dokončili školu se jim začalo dobře dařit v zábavním průmyslu. Neodsuzovala jsem je jako třeba Molly i když jsem věděla, že se o ně jen bála. Dle mého to byl skvělý nápad a byla jsem za ně ráda. Jen co vešli přešli k Siriusovi s Lily v náručí a oba se na ní usmáli a začali na ní žvatlat. ,,Ahoj jsme tví strýčkové." Promluvil na ní George a zeptal se mého manžela, jestli si ji mohou pochovat, že se ji nic nestane a že ji zabaví, aby se on mohl věnovat své návštěvě. Tichošlápek opatrně předal malou klukům a ještě je napomínal, že jestli se ji něco stane zapřísahá se, že jim zničí život. Na to se kluci jen zasmáli a šli si s malou sednout bokem přičemž ji dali dárek, který ji rozbalily. Byl to plyšák v podobě králíčka do kterého když jsi objala tak se mu nafoukly tvářičky. Jakmile jsi ho ale pustila začal dělat prdící zvuk načež se jeho tváře zase vrátili do normálu. Lily se to tak moc líbilo, že ho stále objímala a zase pouštěla jen aby slyšela ten zvuk. Můj a Siriusův pohled se střetl, bylo v nich poznat jasné nadšení z toho jak se naše malá holčička nadšeně směje nad svým netradičním dárkem. 

**O zhruba dva měsíce později**
,,Kristýn máme tu sovu! A má černou obálku!" Zavolal na mě Sírius z přízemí, kde si právě asi přebíral poštu od sovy. ,,Hned tam budu jen uspím prcka!" Zavolám na něj a položím malou Lily do postýlky a tiše ji pobrukuji ukolébavku. Hned po tom seběhnu dolů ze schodů, když se mi konečně podařilo uspat malou ďáblici. Najdu Siriuse stát v obýváku a v rukou drží obálku roztřesenýma rukama. Byl to šok, jen párkrát se mi naskytl pohled na mého přítele se slzami v očích. ,,Co se stalo?" Zeptám se opatrně a okamžitě k němu přijdu a převezmu si od něj dopis napsaný bílím inkoustem na tmavém podkladu. Mé oči přelítají jeden řádek za druhým a oči se mi plní slzami stejně jako ty Siriovi. Hlava se mi zamotá a nohy se mi podlomí. Dopis mi vypadne z rukou a já cítím jak se mi dělá mdlo. Siri mě okamžitě podepře a začne mě láskyplně, ale zároveň i konejšivě hladit po vlasech. ,,T-to není pravda." Šeptala jsem tiše a to už mi slzy telky z očí. ,,Pššššš, neplakej broučku." Snažil se mě můj přítel utěšit, ale nepomáhalo to. Nebylo to sice takové jako když mi umíral před očima manžel, ale i tak to byl pro mě obrovský šok. ,,To nemůže bát pravda nevěřím že by....." Zašeptala jsem tiše a podívala se své lásce do očí. ,,Bohužel to tak asi už bude lásko. Brumbál je mrtev." Řekl tiše a okamžitě si mě přitáhl blíž k sobě. Jediné co to znamená, že je konec míru a začátek chaosu.