Děti Siriuse Blacka

Čas letí

Kristýn

Konec 1. ročníku
Dnes je Pátek a já celou dobu neviděla naši pětici. Tím myslím Harryho, Rona, Hermionu, Siu a  Chrise. Hodně se zblížili a pořád se spolu někde poflakovali. Když už pomalu byl konec dozvěděla jsem se, že se Harry utkal s Voldemortem a, že s ním byli ostatní. Když jsem se to dozvěděla seděla jsem v křesle u pokojů a zpanikařila hrůzou. Rychle jsem běžela na ošetřovnu. Na lůžcích leželi úplně všicni, akorát Harry vypadal, že spal. Se zděšením v očích jsem všechny pozorovala. Rozeběhla jsem se k svým dětem. ,,Co jste to proboha vyváděli? Není vám nic?" Vysoptila jsem ze sebe a každého objala. ,,Ne jsme v pohodě." ,,Díky bohu. Výte co se mohlo stát? Mohli jste přijít o život. Výte vy vůbec jak jsem se o vás bála?" Hysterčila jsem tam a po tvářích my začaly téct slzy. ,,Kdybyste přišli o život pořád bych si to dávala za vinu." Stále jsem bračela v tom se všichni kromě spícího Harryho ke mě přisunuli a začali mě obímat. Všichni jsme se smáli potom, ale přišla Madam Pomfreyová. ,,Tak mládeži přestaňte se tu objímat a vraťte se na lehátka. A vy slečno my pomozte jim ošetřit ty rany." ,,Rozkaz Madam." Zasmála jsem a vydala se k Ronovi, protože ostatní už měli rány ošetřené. Jen jsem mu trochu ošetřila ránu na hlavě a měla jsem hotovo. Přešla jsem k posteli na které ležel Harry. ,,Už můžete jít a užijte si večeři." Křikla jsem na ně když vycházeli z ošetřovny. Otočila jsem se k Harrymu a smutně se usmála. ,,Jsi jim hrozně podobný šeptla jsem a podívala se na jeho rozčepýřené vlasy a rozcuchala mu je ještě víc pak už jsem odešla zpět do křesla v místnosti vedle pokojů. Druhý den se Harry probudi a všichni mluvili o tom co se v podzemí stalo. Večer už byla závěrečná hostina a tak jsem na ni šla. Správně měl pohár vyhrát Zmijozel, ale po tom co Brumbál rozdal ještě pár bodů vyhrál Nebelvír. Radostně jsem tleskala. Pak už tu byl den kdy jsme odjížděli.

2. ročník
Po prázdninách jsem zase jela do Bradavic a děti měli nastoupit do 1. ročníku. Harry a spol šel do 2. ročníku. Nastoupili jsme do vlaku a já se rozešla k nějakému volnému kupé. Zavřela jsem a začala si číst, vlastně jsem si četla celou cestu. Jak jsme dojeli na nádraží v Prasinkách tak jsme vystoupili. Jela jsem nějakým kočárem a ještě jsem zahlédla Siu a Chrise jak stojí u Hagrida. Zase jsem si četla. Vešla jsem na večeři do Velké síně a usadila se na místo. Když přišli i budoucí prvňáčci v čele s McGonagallovou tak jsem nadšeně přihlížela. Nakonec se Chris i Sia dostali do Nebelvíru. Byla jsem ráda. Celý rok probýhal hrozně tajúplně. Dozvěděla jsem se, že je tady v Bradavicích jakási Tajemná komnata. V Bradavicích to přestávalo být bezpečné a tak jsem se začala čím dál tím víc bát se o své děti. Davala jsem na ně pozor a snažila jsem se dávat pozor i na Harryho, ale tím, že bylo zase hodně práce tak jsem měla málo času je všechny ohlýdat. To co jsem, ale slyšela bylo hrozné. Říkalo se, že je Harry Zmijozelův dědic. Vžyť je to nesmysl, Harry nemohl být Zmijozelův dědic a jak se později ukázalo tak nebyl. Harry totiž zase se svou partou kromě Hermiony, která byla promněněná v kámen se vypařila na celý den a nebylo je k nalezení. Harry se utkal s Lordem Voldemortem už po třetí. Na štěstí se zase nikomu nic nestalo. Tolikrát jsem děkovala bohu za to, že jsou všicni zdravý a v pořádku. Když se blížil konec školního roku tak jsem pomohla přivést zkamenělé opět k životu. Když tu byla poslední večeře na ketrou jsem musela jít. Poté se už jenom nasedlo do valku a odjíždělo na prázdniny.