Děti Siriuse Blacka

Já je vidím

Šla jsem po pozemcích a vešla do hradu. Mířila jsem k ředitelně. Řekla jsem heslo a vyšla po točitých schodek nahoru před pracovnu Brumbála. Zaťukala jsem a z pracovny se ozvalo
,,Dále". Vstoupila jsem a šla ke stolu za kterým seděl Albus Brumbál.
,,Profesore Brumbále. Chtěla-" ,,Jste se omluvit, že jste chtěla být se svým manželem." Dořekne za mě. ,,A už mi nemusíte říkat profesor stačí Brumbál." ,,Ale jak to víte? To je hrozně těžké se to odnaučit." ,,Dobře tedy. Klidně mi dál říkejte profesor, ale co se týče Siriuse." Při jeho jménu jsem sebou trhla. Dělal, že to nevidí. ,,Jsem rád, že utekl."
,,Ale jak to-" ,,Jak to vím?" ,,Ano." ,,To je mé tajemství, ale myslím, že vy to jistě chápete." ,,Samozřejmě. Pane profesore nevadilo by kdybych na výkendy jezdila domů?" ,,Ne nevadí to, myslím, že si s tím Poppy bude muset poradit sama a navíc vás chápu. Chcete být se svým manželem." Trochu jsem se začevenala. Sa*ra jak to, že tohle všechno ví? ,,Buďte hlavně opatrná aby vás nikdo neviděl, nechceme přece aby se Sirius dostal zpátky do Askabanu, když je nevinný." ,,Budu si dávat pozor a do Askabanu bych ho už nepustila. Nedovolí aby mi ho znovu vzali. A zrovna teď když o něm Sia s Chrisem vědí." Trochu jsem zesmutněla. Nechci aby znovu přišli o tátu, protože to bych už asi nevydržela. Nejspíš bych se utrápila. Kéž by tu byl James a onejmul mě. Tak hrozně moc mi chybí jeho obětí. A pocit bezpečí. ,,Tak já už půjdu." Řekla jsem a vyšla z ředitelny. Oči mi pomalu začaly zaplňovat slzy a to díky vzpomínce na bratrovo obětí. Nezadržela jsem to a slzy se mi valily z očí. ,,Chci aby tu byl se mnou a přeji si abych ho mohla obejmout." Řekla jsem trochu víc nahlas než jsem chtěla, ale naštěstí na téhle chotbě nikdo nebyl. Objevilo se jakési světlo a na mém krku se objevil kámen s rudou barvou ve tvaru srdce.

,,Je krásný." Pomyslela jsem si. ,,Ale jak se objevil na mém krku?" Začala jsem uvažovat. ,,Tvé přání se splnilo." ,,Cože?! Kdo to řekl?" ,,Ty mě nepoznáváš, sestřičko?" ,,JAMESI!!!" Vykřikla jsem.
,,Trochu tišeji." Napomenul mě. ,,Ale jak to vžd... vždyť máš být mrtvý." Byla jsem z toho vyvedená z míry. Přede mnou stál můj velkej bráška. Že by to celý byl jen sen? A já se z něj probudila? ,,Já jsem mrtvý." Odvětil smutně. Mé srdce spadlo někam hluboko pod zem. ,,Jak to že tě teda vidím?" ,,To díky tomu kameni co máš na krku. Můžeš vidět ty na kterých ti tak moc záleží a nejsou už mezi živími." Jestli se před objevením Jamese z mých očí valily kapky slz teď jsou to ty největší vodopády, které kdo viděl. Přistoupil ke mě a pevně mě objal. Tak moc mi chybělo jeho objetí, tak hrozně moc. ,,Neplakej Kristýn jsi statečná žena, která tohle všechno zvládne." Vzlykla jsem do jeho tryčka. Je jako živý, jako by tu byl se mnou. I když on tu se mnou stojí, ale není mezi živými. ,,Můžu vidět Lily?" Hlas mě pomalu přestal sloužit a ztratil se někam hluboko do mé duše. ,,Samozřejmě ji můžeš vidět je to jen na tobě." Usmál se. Představila jsem si Lily a všechny ty krásný vzpomínky s ní. ,,Kristýn!" ,,Lily!" Doběhla ke mě a objala mě. Už jsem jí nikdy nechtěla pustit z toho objetí. Konečně jsem byla ještě víc šťastná. ,,Děkuji ti Kristýn."
,,Za co?" ,,Za to, že se snažíš chránit Harryho." ,,No snažím se, ale musím říct, že je tvrdohlavej po tobě Jamesi." Trochu jsem se zasmála. ,,Bohužel budu muset jít. Končí 3. ročník a Remus odchází z místa učitele obrany proti černé magii. Budu vás moct zase vidět?" ,,Ano, vždy když budeš mít tenhle kámen na krku a budeš na nás myslet tak se ti zjevíme, ale má to dva háčeky nesmíš ho nikomu dát a nikomu o nás nesmíš říct a už vůbec né o tom kameni. Někdo by ho mohl chtít získat a nemuselo by to zakončit šťastně. Slib nám, že nikomu o tom kameni neřekneš, Kristýn." ,,Slibuji." Řekla jsem a postava mého brášky a mé nejlepší kamarádky se rozplynula. Rychle jsem běžela ke kabinetu Remuse. Dal výpověď kvůli tomu jeho malému chlupatému problému. Nějak se to přes noc totiž dozvěděla celá škola. A můžete hádat jak asi. Ale to teď není podstatné. Doběhla jsem do třídy a pomalým krokem se vydala ke kabinetu. Slyšela jsem tam hlasy, jeden patřil Remusovi a ten druhý byl Harryho. Dveře byly otevřené. Opřela jsem se o futra a sledovala je. ,,Myslím, že už ti to mohu vrátit." Řekne Remus a podá Harrymu Pobertův plánk. ,,Dávej na něj pozor Harry!" Řeknu a Harry sebou cukne. ,,Jak ses tu objevila Kristýn?" Zeptal se.
,,Normálně jsem sem přišla." ,,Jsem poctěn, že jsi přišla do mého kabinetu." Zasmála jsem se. ,,Přišla jsem se rozloučit."
,,To ani nemuselo být." Zasmál se naspět Remus. ,,Kristýn jak je na tom Sirius?"
,,Myslím, že až moc dobře, Harry. Potkala jsem jeho matku, řeknu vám to je tak strašná fůrie až hrůza." Smála jsem se. Remus se jen uchechtne a Harry nechápavě kouká. ,,Jak to myslíš, že jsi ji potkala? Není náhodou už mrtvá?" ,,Takyže jo. Viděla jsem ji na obraze a začala na mě křičet co tam dělám. Ale už dost o ní, tak co Reme jak se cítíš?" ,,Jako musím říct, že bych tu učit chtěl, ale po tom co se stalo už nemůžu."
,,Tak to hlavně nevzdávej, jo a přijď mě někdy s Nymphadorou navštívit." Mrkla jsem na něj a on zrudnul jako rajče. ,,Tak tomu se říká zamilovanost až po uši. Reme až se bude odjíždět tak si tě v tom kupé najdu." ,,Jasně." ,,Harry jestli za tebou příjde Sia s Chrisem tak si s nimi prosím sedni. Pravděpodobně si Chris bude číst nějakou knížku a Siana nejspíš bude někoho otravovat." Usmála jsem se.
,,Vypadáš, že jsi v pohodě." ,,Celkem jo."
,,Myslím, že se podobá těch dvou a tebe se Siriusem prostě nezapře." ,,No jo no." Poškrabala jsem se se smíchem na zátylku.
,,Chris je celý ty, protože má geny knihomola a Sia je celý Sirius, taky tam jsou geny otravné osoby." ,,Tohle před ním neříkej a před Siou taky ne, mohly by se naštvat, když jsem mu chtěla udělat jídlo a musela jsem do kuchyně tak mě přehodil přes rameno a odmítal mě položit. Takže jak jsem říkala je naprosto v pořádku."
,,Choval se jako malý co?" ,,Jak jsi to uhádl Reme?" ,,To víš, když s někým bydlíš na koleji sedm let, tak se o něm lecos dozvíš."
,,Pravda, no tak já už půjdu. Měj se Reme a ty taky Harry." Vyšla jsem z Remo a kabinetu a šla do svého pokoje. ,,Jen si nachvíli sednu ke krbu a půjdu na večeři." Řekly jsem, jak jsem vešla do mé malé společenské místnosti. Nakonec jsem u krbu usla a na žádnou večeři něšla. ,,Však jd zítra taky den." A zavřela jsem svá víčka.