Zase sama

Cesta do Anglie 1.

Cesta na letiště byla šílená, všude samé děti. Nesnáším, když malé děti brečí na letišti, ještě k tomu když je skoro 1 hodina ráno. Rve mi to uši. Odbavili nám kufry a my teď jen čekáme s batohy na letišti. Letadlo má přiletět o půl druhé a já už to silně nezvládám, naštěstí mám s sebou notebook, mobil a sluchátka. Hudba mě zachraňuje před realitou. Mám ráda hudbu, naprosto ji zbožňuju. Půl hodiny jsem poslouchala hudbu a potom mě mamka vytáhla ze sedadla na letišti. Myslela jsem že už odlétáme, ale moje mamka chtěla abychom měly do letadla nějaké jídlo. Vybrala jsem si sandwich se sýrem a mamka s masem. Jsem vegetariánka, ale moc mi nevadí, když se dívám jak ostatní jí maso. Po vybrání sandwichů jsme šly opět čekat. Čekaly jsme asi 9-12 minut než letadlo přiletělo a my mohly nastoupit. Seděla jsem u okénka a vedle mě sedělo malé odporně dítě. Když jsem viděla jak si to dítě sedá vedle mě, znechutil se mi celý let. Po dobu letu jsem poslouchala různé skladby, jedla, pila a chodila na záchod. To dítě co bylo vedle mě bylo skoro celou dobu potichu, takže jsem byla ráda že vedle mě nesedělo nějaké uřvaně dítě co by mlátilo do všeho kolem sebe. Doba letu byla 6 hodin a 52 minut. Když jsme přistáli, zvedla jsem se a zahlédla jsem takového hezkého, vysokého chlapce s černými vlasy a zelenými oči. Usmál se na mě. Jeho úsměv byl tak nádherný a uklidňující. Podle vzhledu bych řekla že je mu 16-18 let. Vystoupil dříve než já a moje matka. Vyzvedly jsme si naše kufry a vzaly jsme si taxíka. Cesta do nového domu byla hrozně dlouhá. Dívala jsem se z okna a přemýšlela jsem o tom chlapci z letadla. Měl nádherný úsměv a tak úžasně lesklé vlasy. Bylo mi líto že už ho asi nikdy neuvidím. Zapnula jsem si písničky a nasadila jsem si sluchátka. Pozorovala jsem jak padají kapky deště na okno.