Zase sama

První přítel 4.

Ten kluk z letiště přišel ke dveřím od mého pokoje a zaklepal na ně. „Otevřeš mi prosím?” řekl chlapec něžným hlasem. Nic jsem neříkala. Nevěděla jsem co říct, nebo jestli mám vůbec otevřít. Možná se ho bojím? Žijeme jen jednou, tak možná bude můj kamarád. Pomalu jsem otevřela dveře a sedla si na postel. „Jsi v pohodě?” zeptal se mě. Jen jsem se dívala na otevřené dveře a řekla „hmmm... asi jo”. „Já jsem Thomas” představil se mi. Jeho hlas je tak hezký a klidný. Jeho zelené oči jsou ještě hezčí, když se na mě dívá. Chvíli jsem neodpovídala, protože jsem nevěděla co říct. „ Já jsem Ellie” odpověděla jsem potichu. Zadívala jsem se z okna dokud mi neřekl „ty kreslíš?”. „Ne!” zařvala jsem zděšeně. Prohlížel si můj skicák. „To je skicák mojí kamarádky” řekla jsem nervózně. Bylo to trapné. Když si skicák prohlížel, zasmál se. „Tohle vypadá jako já” když to říkal, smál se. „Vážně?” řekla jsem nervózně a při tom jsem se trošku zasmála. Povídali jsme si ještě asi tak hodinu. Byl celkem zábavný a když jsem si s ním povídala, přišlo mi že jsem šťastnější a celkově se cítím lépe. „Thomasi jdeme domů!” ozvalo se z obývacího pokoje. „Běžím” řekl Thomas a rozloučil se se mnou. Byl to úžasný pocit, povídat si s někým kdo je na stejné vlně. Je velmi pohodový a tak nádherný. Přemýšlela jsem o něm celý večer. Už jsem se chystala ke spánku ale potom něco narazilo do mého okna. Roztáhla jsem závěsy. Nějaká parta házela vajíčka na mé okno. Zatáhla jsem závěsy a šla jsem spát. Ukápla mi jedna jediná slza a potom jsem usnula. Ani večeři jsem si nedala. Ráno jsem bez snídaně odešla do školy a přinesla jsem si vlastní oběd. První dvě hodiny byly normální jako v pondělí. Třetí hodinu přišel Thomas do naší třídy. Rozzářily se mi oči. Řekla jsem mu „Ahoj Thomasi”. Jen se na mě tak divně podíval. Všichni se mi smáli. Šel tam za jednou z těch brunetek. Asi s ní chodil. Políbil ji a já běžela na záchod. Byla jsen smutná a nevěděla jsem co dělat. Brečela jsem a nedorazila jsem na zbytek hodin. Oběd jsem si snědla na záchodech. Přesně takhle jsem skončit nechtěla, ale to je tak u mě vždy. Domů jsem se vrátila až v 8 hodin večer. Matka na mě ječela celých třicet minut. Brečela jsem dokud mě nezačaly bolet oči jako kdyby mi do nich někdo nasypal sůl. A takhle končí mé první přátelství.