Soutěž trochu jinak

8. Šupiny plné barev

Šla jsem temnou ulicí mého rodného městečka.Člověk se tady musí mít na pozoru, když tady šmejdí různí kapsář a zloději. Prošla jsem kolem polorozpadlého domu beze střechy. A i jsem nestačila zahnout za roh a už mě někdo zastavil. 

"Kampak kampak? zeptal se slizský hlas." Taková krásná tvářička by se neměla potloukat v noci po ulicích. "Co je to za úchyla?! Pomyslela jsem si." Nechtěla by jsi jít se mnou domů holčičko?"" To by mně ani ve snu nenapadlo. "" Ale, ale, ale. Tady je někdo mrzutý. "Měla jsem toho perverzáka až po krk." Pojď se mnou a dostaneš co budeš chtít. "" Tak tohle na mně ani nezkoušej, ty grázle pitomej!"Ruce mi začaly hořet náporem magie. A než ten chlap stihl něco říct, zbyla z něj jen hromádka popela." To máš za to, že jsi tak otravnej." pronesla jsem k hromádce.

Pokračovala jsem ve své obvyklé cestě do bunkru. Cestou mě už nic nepotkalo. Jakmile jsem dorazila na kraj města, uhodil mně do nosu zápach kouře. "Nesmíte být mrtví!" Za křičela jsem do lesa. Rozběhal jsem se směrem k bunkru. Plameny mi olizovaly ruce, ale mě to nic neudělá. Spíš jim. Doběhla jsem k malému poklopu. Rychle jsem jej otevřela a jakmile jsem byla vevnitř, zavřela jsem ho. Přeběhal jsem rychlostí světla do další místnosti. A co nevidím. Malý vodní drak užíral z misky ovoce. Spadl mi kámen ze srdce. Vzala jsem ho do náruče. Olízl mi tvář a postříkal mně vodou. Usmála jsem se. "Taky tě ráda vidím." Pustila jsem ostatní draky a nahnala je do místnosti které měli železné dveře. Pustila jsem ostatní draky a nahnala je do místnosti které měli železné dveře. Ty jsem následně zamkla a otočila se k černým dráčkům. 

"Tak jestli pak víte jaký význam má u vás slovo barva." Pár dráčků naklonil hlavu a zvědavě si mně prohlíželo. "Nevíte, co?" zeptala jsem se. "Tak já vám to povím." "Slovo barva má u vás mnoho významů, zrovna tak jako u nás." "Ale vy, jako draci, máte svůj význam který je takový zvláštní." "Takže na příklad moje barva, je červená." "Symbolizuje mě perfektně." "Dívejte." Z ruku mi vyšlehl malinký plamínek který nasbíral na síle. Až byl někde u stropu. Ruku jsem sevřela v pěst a tím oheň uhasila. 

"Teď mi ukažte vy, jakou máte barvu." Chvíli se nic nedělo. Pak jeden drak vystoupil z chumlu a podíval se na mě. Netrvalo dlouho a už na mě stříkal vodu. Byla jsem celá mokrá, ale já jsem tady od toho, abych je jejich barvu naučila používat. Drakovy šupiny se rázem změnily z černé na modro - fialovou. "Výborně!" zvolala jsem. "A teď ostatní." Dráčci se mezi sebou tlačili až vytvořili řadu. Každý z nich měl jinou barvu: Voda, země, dým, květiny... Mohla bych vyjmenovávat do aleluja.