Tajný ctitel

3. Báseň

Celou noc jsem přemýšlel. Kdybych kývl, tak co bych psal? Jak bych to uchystal aby o tom nevěděla? Nebo co kdyby to úplně ignorovala a bylo by jí to u prdele?
Ale za zkoušku nikdo nic nedá. Může buď získat nebo... V mém případě nic neztratím. Aspoň budu vědět zda je nějaká šance i když si myslím, že ne.
Ráno jsem došel k finálnímu výsledku. Dám na poslední radu Romana. Moc jsem nevěděl jak začít. Ovšem jsem si zapomněl na jednu báseň. No co.
Jednou jsem se během literarury nudil a skončilo to takhle. Tehdy jsem se sám proklínal a přišla mi to jako hovadina. Teď jsem za to rád.
Jako jo, neumím rýmovat a je to blbost😂Ale aspoň něco no.

Mery:
Ráno jsem přišla ke skříňce úplně bez nálady. S Adamem jsme se znovu pohádali. Proč? Jednoduše. V poslední době se ke mně chová mile jen před lidma nebo když chce se mnou spát. A já ho začala odmítat. Nejsem nějaká věc na hraní. Ale zároveň nechci o něj přijít.
Když jsem skříňku otevřela, tak na mě vypadl nějaký papír. Koukla jsem se z čeho to mohlo vypadnout. Brzo jsem ale zjistila, že se to školy netýká...
Jak opsat slovo láska?
Zda věc, jev nebo zda jen emoce?
Pro mě je to jen a jen moje Mery.
Nádherné nejčistější oči... 
jsou zrcadlem její dokonalé duše. 
Mám tisíce omluv, které je dlužím,
ovšem nikdy říct se neodvážím.
Přečetla jsem to asi 5x. Bylo to nádherný. Byla jsem si jistá, že to napsal Adam. Byla. Pak jsem si uvědomila jaké má písmo. A taky nebyl dneska ještě ve škole. Je tady možnost, že to po někom poslal, ne?
Papírek jsem dala do tašky, upravila se a s úsměvem šla do třídy. Jenže ve dveřích mi cestu zastavil Hofbauer.
D- ,,Ale dobré ránko." zasmál se
M- ,,No jo. Uhni prosím."
D- ,,Prosím? Máš nějakou dobrou náladu." zasmál se. Idiot🙄
M- ,,Ano, protože mám dokonalého přítele." usmála jsem se ,,Uhni." úsměv mu zmizel a uhnul se. Já šla na své místo, kde čekala Lucka
M- ,,Musím ti něco ukázat." vytáhla jsem papírek. Šel kolem i Hofbauer ale nekoukal se našim směrem. Naštěstí.
L- ,,To je hezký. Kdo to psal?"
M- ,,Kdo asi. Adam."
L- ,,On jo?" zasmála se ,,Mery promiň ale nemyslím si, že by to on napsal."
M- ,,Ale jo. Poslední 2 věty. Kdo jiný."
L- ,,Mmm... Třeba Hof." zasmála se
M- ,,Bych si to šla hodit." smála jsem se

David:
Celý rozhovor jsem slyšel. A hodně mě to zamrzlo😕I to s Adamem i že by si to raději šla hodit. Úplně mi to vzalo všechny naděje.
Mezitím přišel i Roman. Hned si všiml jak jsem v "úžasné" náladě.
R- ,,Co se stalo?" zeptal se. Ve skratce a hlavně šeptem jsem mu vše řekl. Než stihl cokoliv dalšího říct, tak přišla učitelka a začala hodina.
R- ,,Kdybys jí to řekl osobně-"
D- ,,Kašli na to. I já budu." řekl jsem suše a dával pozor. Ovšem celou dobu mou pozornost měla Mery a i myšlenky směřovali jen a jen na ní

Mery:
Adam přišel až na druhou hodinu. Chtěla jsem mu jít poděkovat ale Lucka mi řekla ať mu to jen dám přečíst. Přišla mi to jako blbost ale udělala jsem tak.
Jako vždy jsme se potkali na chodbě.
M- ,,Ahoj." usmála jsem se na něj a políbili jsme se
A- ,,Hele sorry za to ráno." omluvil se?
M- ,,To je už v pohodě." usmála jsem se ,,Hele co říkáš na tohle?" podala jsem mu to a začal to číst. Skoro hned se začal smát. Reakce mě překvapila a znepokojila.
A- ,,To ti dal nějaký prvňáček?" smál se
M- ,,Našla jsem to... Pořádná blbost, že?" zasmála jsem se ve skutečnosti jsem byla v rozpacích
Vykašle se na to David? Pokud ne, jak bude pokračovat?