Tajný ctitel

8. Skříňka

S Davidem jsme se od toho dne neviděli. Psal mi ale neodpovídala jsem mu. Nebyla jsem ani ve škole. Proč? Adam mě na další den surově napadl. Naštěstí před panelákem a táta šel domů, takže mě zachránil. Adam je ve vazbě za napadení ale i uschovávání a pašování jistých látek. Proto se choval takhle.
Holky vědí co se stalo a drží u mě. Zda to ví celá škola netuším. Každopádně rány jsou zahojené, takže dnes jdu do školy. I se těším, protože ten týden doma s bolestmi byl hrozný.
Raději jsem šla dřív. Nemusí mě každý vidět. Šla jsem klasicky do skříňky, kde mě čekalo překvapení. Čokoláda a lístečkek.
Vím co se stalo. Na nervy a možná i pro malé potěšení něco sladkého❤️
Snad už si v pořádku. Celý čas jsem na tebe myslel. A taky na to co bych udělal tomu, který teď shnije v base. Postarám se o to, princezno.
Nad papírkem jsem se usmála a hned si dala kousek dobroty. Následně jsem se vydala do třídy, kde jako vždy už seděl David. Hned zvedl zrak ale pak se zase věnoval mobilu. Věci jsem si odložila a přišla nesměle za ním.
M- ,,Promiň, že jsem neodpisovala ale-"
D- ,,Nemáš na nikoho náladu, chceš být sama a už vůbec ne na Adama číslo 2. Vím."
M- ,,Co?"
D- ,,Co co."
M- ,,Davide to jsem nechtěla říct. A ani bych nikdy neřekla, že jsi jako Adam. Odkud to máš?"
D- ,,Tvoje podarené kámošky mi jasně řekli, že-"
M- ,,Promiň. Vážně promiň. Ony si to vzali jinak... Promiň, že jsem ti neodpověděla. I jim jsem slabě... Můžu ti zo nějak vynahradit?" konečně se na mě kouknul. A jeho neutrální pohled se změnil. Najednou změkl. A byl sladkej.
D- ,,Jsi už v pořádku? Slyšel jsem co ti udělal."
M- ,,Už více méně ano."
D- ,,Doufám, že shnije v base. Nevím co všechno bych mu... neudělal." zasmál se a já taky
M- ,,Jak dopadl projekt?"
D- ,,Posunula nám to."
M- ,,Dobře. Nechtěla jsem to nechat jen na tobě." koukla jsem se smutně
D- ,,O to se nestarej. Hlavně ať jsi zdravá." pousmál se a já taky. Chvíli jsme tam takhke seděli a koukali se na sebe. Nakonec jsme i mluvili ale pak začali chodit lidi. I jeho parta nebo holky. Takže jsme se rozdělili.

Celý den mi ale vrtalo pár věcí, které vedli k stejnému závěru. David by mohl být tajným ctitelem.  Říkal někdy stejné věci, věty. Koukal se jinak. Byl tady vždy dřív. Ale možná je to jen blbost. Rozhodla jsem se to ale zjistit.
Na další den ráno mi to nedalo a šla jsem o dost dřív. Chtěla jsem tam být dřív než David. A to se mi ne celkem podařilo. Když jsem přišla, tak jsem ho viděla u skříněk. Schovala jsem se za roh a sledovala ho. Chvíli nic. Ovšem pak vyndal nějaký klíč a otevřel jinou skříňku. Dále vytáhl medvídka, ke kterému dal nějaký papír. Dal to tam. Kouknul kolem a rychle odešel. Počkala jsem ještě asi 2 minuty aby to nebylo nápadne a šla. Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že medvídka jsem našla u sebe ve skříňce. I nádhernou báseň. Takže je to tak. David Hofbauer je můj tajný ctitel.
Jak bude Mery postupovat dál?