Hongjoong pov
Po škole jsem se ještě zastavil v knihovně a poté jsem si to hned namířili domů.
Bydlel jsem v bytě který jsem sdílel s klukem jménem BangChan. Byl to snad můj jediný kamarád až na pár jeho kamarádů kteří se se mnou sem tam bavili a párkrát pozdravili na ulici.
,,Jsem doma zlato!" Zakřičel jsem na něj se srandy když jsem rozrazil dveře dovnitř. Jenže Chan mi neodpověděl.
Vzal jsem si do ruky papuči a vyšel jsem směrem do obýváku. Někdo ležel na gauči ale nebyl tam Chan sám. Někdo ležel na jeho rameni a objímal ho kolem pasu. Tahle osobě ale neměla dlouhé vlasy, prsa nebo dlouhé nehty.
Chtěl jsem je vzbudit ale byli až moc roztomilí. Proto jsem si potichu udělal jídlo vedle v kuchyni a namířil si to do pokoje.
Otevřel jsem těžkou učebnici dějepisu a začal pracovat na mé prezentaci co máme mít na zítra hotovou. Každý z nás měl jiné téma a na mě vyšel Napoleon Bonaparte za doby francouzské revoluce. Tohle téma mě moc nezajímalo ale když už to musím udělat tak to nějak přežiju. Také jsem zaznamenal co má za referát Seonghwa. Dostal sovětský svaz období Stalina. Tyhle témata mě bavila a proto jsem se rozhodl mu ten referát udělat také protože hádám že se na to zase vykašlal.
Byl jsem zakořeněný v židli už něco přes dvě hodiny. Snažím se na sto procent soustředit na moji práci ale přeruší mě klepání na dveře. Byl to Chan.
,,Jen pojď" řekl jsem mu příjemným hlasem a na to vztoupil. ,,Ahoj" řekl Chan potichym a nevinným hlasem.
Otočil jsem na něj a uviděla jak tam stojí a hraje si s prsty. ,,Tak co máš pro mě tentokrát?" Zeptal jsem se s výrazem v obličeji jako kdybych věděl co bude dál. Chan se nadechl ,,jo a o tom klukovi už vím" přerušil jsem ho a on se zarazil.
,,Dobře nebudu to protahovat" přitáhl kluka za dlaň k sobě a objal ho kolem ramen ,,Tohle je Felix, Felixi tohle je Hongjoong" představil nás navzájem. Felix mi zamával a já se na něj usmál.
,,A co si mi tím chtěl zdělit?" Nahnul jsem hlavu na stranu. ,,No já jen že tady bude chodit častěji" zazubil se na mě a Felix vedle něj se na mě zaměřil a čekal na mou odpověď.
,,Stejně většinou bývám závěrný v pokoji takže nebudete vědět ani že existuji" usmál jsem se a otočil se zpátky k svoji práci.
,,Děkuji miluju tě puso" zakřičel na mě holčičím hlasem a zabouchl za sebou dveře. Já se s hlubokým oddechnutim otočil uchopil propisku a pokračoval v práci.
Je půl druhé ráno a já dokončil oba projekty. Odhodil jsem propisku na kus papíru a s rukami za hlavou jsem se opřel o židli. Zavřel jsem oči a topil se ve svých myšlenkách. ,,Proč mě vlastně Seonghwa nemá rád?" Tahle otázka se mi v hlavě promítala stále dokola.
Cukl jsem sebou až když mi spadla propiska ze stolu. Zatrepal jsem hlavou a rozhlížel se po pokoji jako kdybych byl týden mimo.
Zavřel jsem složky, učebnice, sešity a papíry s projekty jsem schoval do batohu.
Ani jsem se nepřevlékl do pyžama a s těžkým tělem jsem se zabořil do postele. Otočil jsem se na bok a stále jsem nemohl usnout.
Stále jsem na něj myslel. Na jeho dokonalou tvář. Na jeho hlas. Na jeho oči, vlasy a taky ten jeho úsměv. Měl nádhernou postavu jak by asi vypadala bez oblečení. Panebože Joongu na co to myslíš. Škubl jsem sebou a červený jsem si hodil polštář na obličej.
Podařilo se mi usnout až v půl čtvrté ráno a budík mi zvonil už v šest.
----------------------------------
Ahojte, dneska to je už třetí kapitola D':
Ano je toho hodně ale chtěla bych to vzít spíše jako upoutání do příběhu ❤️
[Můžete mě podpořit na příběhu Sector 5]
ČTEŠ
DICE (seongjoong) DOČASNĚ POZASTAVENO
Fanfic,,roll the DICE" řekl San po jeho tahu. Sedící Seonghwa po Sanově levici se natáhl pro kostky. Promíchal dvě křišťálové kostky v dlani po směru hodinových ručiček a předhodil před sebe. Padly čísla 4 a 5. Mingi se otočil k tabuli a zapsal Seonghwovo...
