✎Věci, co Nana nemá ráda v povídkách [𝐤-𝐩𝐨𝐩]

„CŔŔŔN!"

„CŔŔŔN!"

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Nana s povzdechem zavřela další fakfikci, kterou jí doporučil všemocný wattpad, a otrávěně prstem přejela po displeji ve snaze najít nějaký lepší výtvor než budík na prvním řádku.

„CŔŔŔN!"

Přečetla začátek nově otevřeného příběhu a s protočením očí se rozhodla pokračovat – nic lepšího než budíky v první kapitole dnes beztak nenajde. Je to marný, Heechule, dneska zas nic.

„CŔŔŔN!"

„CŔŔŔN!"

Hoseok je probuzen  nepatřičným zvukem. Na celou místnost totiž řve odporné CŔŔŔN, které už několik týdnů neslyšel. Odpornost toho zvonění je zaručeně schopná ho vytáhnout z  postele, protože mobil zůstal na stole. A aby toho nebylo málo – na opačné straně pokoje. Zmučeně vydechne a s praskáním kloubů se vykokotí z peřin. Přestože naspal víc, než tělo potřebuje,  psychicky na tom je docela bledě. Rozespale zamžourá na  displej, aby zjistil, jak umlčet otravný hlas, který téměř trhá  ušní bubínky, a pak se i s mobilem v ruce zase rozvalí v ještě vyhřáté posteli.

Víčka klesnou dolů jako kapky vody pod tíhou gravitace.

„CŔŔŔN!"

Ještě pět minut, pomyslí si Hoseok a schová telefon pod polštář ve snaze utlumit další z budíků.

„CŔŔŔN!"

Proč je to furt tak nahlas? Oběma rukama si zakryje uši a převalí se na druhý bok.

„CŔŔŔN!"

„Ale tak doprdele, co to je?!" vypění tentokrát nahlas, když zvonění ne a ne ustat, naopak zní, jako kdyby se přibližovalo blíž a blíž k Hoseokovi a jeho unavené hlavě.

„CŔŔŔN, Hoseoku, CŔŔŔN!"

Proč to na něho mluví?! Budíky nemluví. A ty jeho rozhodně nemají nastavený žádný speciální zvonění. Nebo jo? Pamatuje si, že tam nastavoval několik obyčejných a několik s písničkami, ale... že by tam zaznělo jeho jméno?

„CŔŔŔN, Hoseoku, za pět minut odcházíme, CŔŔŔN!"

„Umři!" nadává zvonící entitě, pořád ještě neochotný otevřít oči.

Když tu náhle...

„Ale do-" zajíkne se a vystřelí do sedu, jako kdyby ho někdo nabodl na vidličku. Ale byly to jen nenechavé prsty mezi žebry.

„Ha. Ha. Hahaha!" Jimin se slzami v očích odskočí od postele, aby nedostal dobře mířenou hlavičkou do nosu a ruce natáhne v obranném gestu před sebe, protože očekává útok.

A skutečně, během vteřiny po něm letí polštář, následovaný telefonem, kterému jen tak-tak uhne, nicméně jeho úhybný manévr způsobí, že mu přímo do náruče vletí rozzuřený Hoseok.

„Ty- aaa!" ozve se Hoseok ještě napůl vyděšeným, napůl nevěřícným tónem, protože to, u všech bohů, byl ale budíček. A pak začne rozesmátého – tím pádem neschopného se bránit – Jimina lechtat.

„Ha. Hahaha! Prosím! Dost! Ha. Hahaha! Hoseokuuu!"

„CŔŔŔN, Jimine, já ti dám takový CŔŔŔN, až se z toho po!"

„Ha. Ha. Hahaha!" Jiminovi opět tečou slzy, svíjí se v železném objetí, neschopen obrany, natož ještě útěku.

A tak, milé děti, Nana přišla k povídce a ve vší zoufalosti zvládla dočíst první kapitolu až po okamžik zmizení budíku ze scény, rozhodnutá, že znovu už stejnou chybu neudělá, ať je jí všemocné Zlo svědkem.

.

.

.

Nebo přeci?

◤Jo, některá klišé mohou být zachráněna, pokud jsou napsaná alespoň trochu dobře. Jiným pomůže jen stupidní humor. A když ani ten nepomůže... tak už nevím, co by mohlo. Možná tragická minulost hlavní postavy, pročež má úplně rozbitou psychiku?◢

P.S. Neberte to vážně, tyhle oneshotíky jsou fakt jen odreagování.

P.P.S. Na další jednohubku se můžete těšit příští pondělí.

(P.P.P.S. Hrozně nenávidím tyhle p.s. srandy.)