✎Věci, co Nana nemá ráda v povídkách [𝐤-𝐩𝐨𝐩]

„Hyung, co je to... žena?"

„Hyung?"

„Ne."

„Ale-"

„Ne."

Nana seděla doma, kočku na klíně, kafe ještě teplé na stolku, v ruce telefon. Takový běžný den moderní čarodějnice.

V láskyplném gestu palcem pohladila displej. Text se změnil. Podrbala kočku.

„No tááák, hyung?"

„Ne, dneska žádné hloupé otázky, Junhyungu."

„Jenom jednu, prosím?"

Heechul si rezignovaně povzdechl.

Nana se natáhla pro hrníček, aby se napila.

„Hyung, co je to... žena?" Poslední slovo skoro zašeptal.

Heechul se nezmohl na slovo.

Nana poprskala kočku.

„Něco, na co v životě nesáhneš."

„To jich je na světě tak málo?"

„Ne, ale většina autorek fanfikcí se rozhodne, že každý idol v jejich povídce – bez výjimky – bude teplý."

„Takže my dva... taky?"

„Pravděpodobně."

„Proč jsme tu sami?" Junhyungovi začala do hlasu prosakovat panika.

„Co myslíš?" Heechul nevypadal, že by ho myšlenkové pochody mladšího rozhodily.

Nana se uchechtla. Dobře jim tak. To mají za chudáka poprskanou kočku.

„Hyung? Nemyslíš, že... nebo jo? Ale vždyť ty... máš slečnu – ženu."

„Mám," potvrdil Heechul. „Ale tohle je povídka. Jsme dva, jsme dospělí, jsme tu sami," mrknul na svého mladšího kolegu.

„Ne. Ne ne ne. Ne! Hyung!" Junhyung ještě nikdy nebyl tak rychle u dveří.

„Myslíš, že jsou odemčené? Jsme v povídce, Junhyungu." Starší ještě pořád seděl, přesvědčený o tom, že ať už je autorka jakkoli divná, zamčené dveře jim do povídky určitě připsala.

Měl pravdu. Junhyung neúspěšně několikrát trhnul klikou, než si do dveří frustrovaně kopnul.

„Bojíš se mě, Junhyungu? Po těch letech, co se známe... co jsme přátelé, přece by ses nebál?"

„N-ne, nebojím se tě, hyung." Odpověď byla poměrně nejistá. „Ale asi... asi se bojím autorky."

„Myslel jsem si to." Heechul se s provokativním úsměvem zdvihl a pomalým krokem dravce se blížil ke dveřím i mladšímu idolovi.

„Hyung, viď že bys mi ni-nic neudělal?"

„Nic, co bys nechtěl. O to už se autorka postará," ztišil hlas a opřel se o rám zamčených dveří, nechávaje mezi nimi jen několik centimetrů prostoru.

Junhyung zadržel dech. Zavřel oči a přitiskl se zády ke dveřím, jako kdyby s nimi snad mohl splynout.

Nana se zatvářila znechuceně. Už to vypadalo, že tahle povídka bude jiná než všechny ostatní fanfikce napsané sotva náctiletými slečnami.

Kéž by autorka byla tentokrát milostivá, pomyslel si mladší z dvojice.

A... nic.

Nic se nestalo. Vůbec nic.

Heechulova blízkost zmizela.

Místností se rozezněl smích.

Junhyung váhavě pootevřel jedno oko. Potom druhé.

Heechul seděl na pohovce, jako by před chvílí nebyl pár centimetrů od Junhyunga. Na tváři mu však hrál pobavený výraz a oči mu jiskřily jako prskavky na Nový rok.

„Neříkej, že sis vážně myslel, že bych tě... třeba políbil," znechuceně se ušklíbl. „Znám tě prakticky od tvého debutu, Junhyungu. To je jako kdybych chtěl líbat vlastní dítě."

„Hyung, já tě- Já tě vážně nesnáším!"

„Ale bylo zábavné sledovat, jak panikaříš."

„Ne, to vůbec nebylo zábavné, hyung!"

„Zeptal ses na hloupou otázku, čekal jsi seriózní odpověď?"

Junhyung otevřel ústa, aby se bránil. A pak je zavřel. Byl to Heechul, samozřejmě, že neměl očekávat seriózní odpověď. Byl to Heechul, bylo jasné, že si z něj začne utahovat. A on mu to zase spolknul i s navijákem.

„Hyung!"

„Taky tě zbožňuju."

.

.

.

◤Já vám nevím, občas je až k pláči, jak každý jeden idol, jehož jméno zazní v povídce, skončí teplý jak kamna, ideálně ve vztahu s dalším idolem. Hetero pár aby člověk v BL k-pop fanfikcích pohledal... Bylo by krásné, kdyby si (nejen) mladé autorky uvědomily, že pokud píší BL, neznamená to nutně, že tam nemohou mít hetero postavu, nebo hetero vztah.◢