Nečekaný match - Cuky x Botman

47.

Pohled Míši/ Misshell

Nebyla jsem si jistá zda o mojí přítomnost Honza skutečně stál.
Celý den se mi zdál nesvůj. Mám strach, abych mu ještě nepřitížila.
Pro jistotu jsem se ho zeptala: „Nebude ti to vadit?”
Zvláštně se na mě usmál a zakroutil hlavou. Takový úsměv jsem od něj předtím nikdy neviděla. To mi moc s rozhodováním nepomohlo...
Je pravda, že nerada řídím za tmy, ale zůstat tady přes noc by mohlo být ještě víc nepříjemné.
Když si Morryho máma všimla, že nevím co odpovědět dodala: „Nebuď tak skromná Míšo! O nic nejde, vždyť už tu jsi skoro jako doma!”
Má pravdu, nikdy to nebyl problém...
„Tak pokud to nikoho neobtěžuje, ráda zůstanu”
Přijala jsem jejich pozvání. Morryho máma měla úsměv na rtech, ale to samé se nedalo říct o Honzovi.
Měla jsem obavy, jestli nedělám chybu.
Naštěstí skoro hned odezněly, když jsme byli o samotě v jeho pokoji.
Vypadal o něco víc uvolněně. Asi to předtím doopravdy způsobila ta debata u stolu...
„Nepustíme si něco?” navrhl.
Moc se mi nechtělo. Přeci jen se vidíme po dlouhé době a raději bych si s ním povídala. Je toho celkem dost, co bychom spolu měli probrat...
„Honzi vím, že se o tom už nechceš bavit... Ale ráda bych uzavřela tu věc s Márou. Potřebuju nějaký ujištění... Abych řekla pravdu, cítila jsem se hrozně odstrčená a v jednu chvíli i zrazená. Teď mi to příjde směšné, že jsem na něj vůbec mohla... žárlit” přiznala jsem.
Neříkalo se mi to snadno, jenže ono mi to hrozně dlouhou dobu zatěžovalo hlavu a už jsem nechtěla déle čekat.Když to vyřešíme teď, nebudu se muset tím nadále zaobírat.
Doufala jsem, že to pochopí a i když to bude znít hrozně... Přála jsem si, aby se omluvil...
„Co na tom chceš dál řešit? Skončilo to a nic dalšího nebude. Dominik s Patrikem svůj vztah přiznali, takže je už nemusíme krýt.”
Moc se mi jeho reakce nezamlouvala. Mohl to podat trochu víc s citem. Přeci jsem neřekla nic tak děsného... Mluvím jen pravdu! Opravdu jsem z toho byla rozrušená a ještě k tomu ty reakce fanoušků...
„Omlouvám se Míšo, ale dneska už to nechci řešit. Jsem unavený” oznámil mi.
Proč mu to tak vadí? Stačilo by jen pár slov a oba by jsme měli pokoj. Vždyť o nic nejde... nebo jo?
„Že ono mezi vámi něco doopravdy bylo?!” vyjela jsem po něm.
Začal kroutit hlavou jak pomatený. Snažil se to vyvrátit.
Těžko se mi tomu věřilo... Měla jsem pravdu, že ano! On skutečně s Márou něco dělal...
„Spal si s ním?!” vykřikla jsem.
Musel mě utišovat, abych nepřivovala jeho rodiče. Upřímně mi to bylo celkem jedno. Jen ať slyší, co za syna mají!
„Co si to o mně myslíš?! Samozřejmě, že jsem s ní neměl sex...”  odpověděl pohoršeně.
Furt mi to nedávalo smysl... Jestli mi nelže, tak proč má v obličeji tak vyčítavý výraz?
„Tak co bylo? Něco mi skrýváš! Vidím ti to na očích!”
Nehodlala jsem se nechat tak jednoduše odbít. Poznám, když se snaží něco zatajit!
„I kdybych ti řekl pravdu, neuvěříš mi. Jsi naplněna hněvem a já to chápu...
Co kdyby jsme to dořešili ráno, až se na to oba vyspíme?” navrhl.
Jeho řešení se mi dvakrát nelíbilo. Zase se z toho snažil vykroutit!
Moc dobře věděl, že ráno budu muset brzy odjéct a nebude čas se tím zdržovat.
„Na to nemáme čas! Musíme to uzavřít dneska! Honzi prosím... Víš, že tě miluju a nechci, aby v našem vztahu byly lži.”
Zamyslel se nad mými slovy. Trvalo mu dost dlouho, než mi odpověděl: „Tak dobrá, když to tolik chceš... Řeknu ti všechno...”
Snažila jsem se připravit na nejhorší scénář, ale to co mi řekl mi naprosto vyrazilo dech...
„Po tom, co jsme se políbili na kameře... Nebylo to naposled. Já... já se s ním líbal” zašeptal.
Nevěřila jsem tomu, co říká. Furt jsem doufala, že vytáhne skrytou kameru a řekne, že to celé byl špatný prank.
To přeci nemůže být pravda!
„Proč si se s ním sakra líbal?! To byl další d*bilní nápad na video?!”
Snažila jsem se udržet, ale uvnitř mě vybuchla sopka.
„Ne... nebylo to kvůli videu... Opili jsme se, a pak se to prostě stalo. Sotva si z toho něco pamatuju” přiznal.
Chtěla jsem věřit, že to bylo způsobené alkoholem, ale stejně je to neomlouvalo! To, že se opili, neznamená, že se může s někým líbat!
„Jak by ti bylo příjemné, kdybych pod vlivem alkoholu začala líbat svého nejlepšího kamaráda!?” zeptala jsem se naštvaně.
Místo slovní odpovědi pokrčel rameny.
No to snad né! To nemyslí vážně!
Ne ne ne!!! Musím se probudit z téhle šílené noční můry. Tohle se nemůže dít!
Bohužel to nebyl jen špatný sen... Byla to krutá realita.
„Jestli to vnímáš takhle... tak se můžeme rovnou rozejít! K čemu je vztah, když se "uspokojuješ" s někým jiným?!”
V očích se mu odráželi slzy a mně každopádně taky. Nechtěla jsem před ním brečet. Nezasloužil si mojí lítost.
„Míšo to neříkej! Nechci o tebe přijít!Strašně moc mě všechno to mrzí! Hrozně si přeju to vše vrátit do pořádku... Slibuju, že už se to nestane. Jen zůstaň se mnou!” prosil žalostně.
Chvilku jsem nad tím uvažovala, ale pak jsem mu chladnokrevně řekla: „Chceš si mě nechat jen jako zástěrku pro tvoje experimenty! Znovu už tu stejnou chybu neudělám!”
Chystala jsem se odejít, když mě chytl za ruku. Přitáhl si mě do polibku a já ho nedokázala odmítnou.
Ano byla jsem na něj naštvaná, ale pořád to byl můj dlouholetý milovaný přítel...
Nemohla jsem si pomoct, potřebovala jsem cítit jeho fyzickou blízkost víc než kdykoliv předtím.
Já ho potřebuju, ale jak mám překonat tu neskutečnou bolest?!
Chci mu tolik vše odpustit a padnout mu kolem krku...
Jen si nejsem jistá, jestli mi to za to stojí.
Začal mě líbat, nečekala jsem to... ale přestat jsem nemohla. Jeho vřelé rty se dotýkaly těch mých. Skoro jsem i zapomněla, co se před pár minutami stalo.
Jak málo stačí ke štěstí! Vřele jsem ho objala.
Po zbytek dne jsme si spolu už v klidu povídali a já v jeho náručí usla.