Botwex neboli láska se nikdy neutají✔︎

𝑻𝒓𝒚 𝒕𝒐 𝒌𝒊𝒔𝒔 𝒉𝒊𝒎

Marwex

Bylo zase ráno a vedle mě jsem cítil Bowteaho. To znamená, že je buď brzo ráno a nebo se mu nechtělo vstávat. Podíval jsem se na hodiny a bylo teprve pět hodin ráno. On stejně spí tak do sedmi do osmi. Ale takhle jsem měl výhled na spícího Bowteaho. Nebudu vám lhát možná jsem vám to už říkal, ale líbí se mi. Takže jsem potichu vstal a šel do kuchyně udělat snídani. Jo vím je teprve chvíli po páté ráno, ale já mám hlad. Bojím se, že za pár dní budu muset od Bowteaho odejít. Jelikož mu nechci překážet, ale je pravda, že on sám mi nabídl tu být. Takže pokud mu tu nevadím. Začal jsem tedy dělat snídani. Udělám na snídani asi míchané vejce.

Botman

Když jsem se vzbudil nikdo vedle mě neležel. Všiml jsem si, že je půl 7 ráno. Takže jsem pomalu došel do kuchyně. Mára si asi už snídani dělal. Byl v obýváku. "Dobré ráno Bowtea." řekl Mára z obýváku. "Dobré ráno." řekl jsem mu. "Promiň. Jestli chceš snídani tak ti ji udělám. Jelikož já byl vzhůru už od 5." řekl Mára a přešel ke mě. "Jestli ti to nevadí Máro. Tak budu rád." řekl jsem mu. "Neboj chceš míchané vejce, nebo by si dal Bowtea něco jiného?" zeptal se mě takovým roztomilím hlasem. "Bohatě budou stačit vejce." řekl jsem mu a on jenom kývl hlavou a usmál se. Já tedy po nějaké chvíli měl na stole snídani. I s pitím. "Děkuji." řekl jsem mu a usmál se na něho. "Nemáš zač. Alespoň tu nebudu jen tak na návštěvě. Když už jsi mě vzal k tobě tak alespoň budu nápomocný." řekl mi Mára. "Ale to nemusíš Máro. Nikdo tě o to neprosil. Užívej si toho, že máš klid." řekl jsem mu. "No a právě ten klid mě zabíjí." řekl mi. "No tak fajn. Já něco teda vymyslím, aby jsi se nenudil." řekl jsem mu a na něm se objevil zářivý úsměv. Nevím co mu vymyslím.

Po snídani jsme společně uklidili kuchyň. Potom jsme si šli sednout do obýváku. Zatím se mi nic dělat nechce. Takže žádnou práci mu asi nevymyslím. Já se dívám na televizi a vedle mě je Mára, který je na mobilu. Po chvíli si opřel jeho hlavu o moje rameno a dál se díval na mobil. "Nevadí ti to?" zeptal se mě a podíval se na mě. Stále měl hlavu na mém rameni. "N-Ne." řekl jsem a stále jsem se díval na něho. Spíše na jeho tvář. On odložil mobil a sedl si normálně. Já se stále díval na něho. Já nakonec sklopil pohled dolů na gauč.

Marwex

Bowtea sklopil pohled dolů. Já vzal palec a ukazováček a zvedl jsem mu bradu na moji úroveň. Trochu se červenal. Jako nebudu lhát já taky. Já se začal přibližovat. Šlo na něm poznat, že neví co se právě teď děje. Prvně jsem semkl jeho spodní ret. On už se trochu alespoň uvolnil. Takže jsem si hrál s jeho spodním rtem. Pak jsem si ho přesunul na sebe. Takže on mi seděl na klíně čelem ke mě. Trochu se možná lekl ale pak asi chápal co se stane. On mi dal jednu ruku a za krk a sjel s ní až do vlasů. A i druhou ruku mi dal za krk. Já jsem se znova začal přibližovat. Já měl svoje ruce kolem jeho pasu. Když jsem byly od sebe pár centimetrů tak někdo zazvonil. Takže Bowtea ze mě slezl. "Půjdeš otevřít?" zeptal se Bowtea, který se červenal. "Jo." řekl jsem mu. A šel se podívat kdo nás ruší. Když jsem otevřel stál tam Morry, Cuky a Davel.

"Ahoj Máro." řekl mi Morry a já je pustil dovnitř. "Ahoj klucí." řekl jsem jim. "Kde máš Bowteaho a jak to, že jsi červenej jak rajče?" zeptal se mě Davel. "Bowtea je asi u sebe v pokoji a já před chvílí přišel z venku." řekl jsem jim. "Můžu se jít za ním podívat?" zeptal se Cuky. "On možná bude spát takže ho nechte být. Protože moc v noci nenaspal." řekl jsem. "Jooo takže ono něco bylo jo?" řekl Cuky. "Ne nic nebylo. A přestaňte se pořád ptát." řekl jsem jim. Nebudu vám lhát, ale vadí mi to. "No dobře no. A co jinak jak se máš?" zeptal se mě Morry. "Špatně." řekl jsem jim. "Proč? Přišli jsme nevhod?" zeptal se Davel. "No možná ani tak ne, ale taky jsem si chtěl jít lehnout." řekl jsem jim. "Ale pokud chcete tak chvíli tady zůstat můžete." řekl jsem jim.

Botman

"Ale pokud chcete tak tu chvíli zůstat můžete." řekl jim Mára. "Dobře." řekl Cuky. Já už předtím poznal podle hlasu kdo přišel. Jsem rád, že Mára jim něco prostě řekl. Vím můžu jít za nimi a dělat, že jsem teprve vstal, aby tam Mára nebyl sám. Ale stále myslím na to, co se před nějakou chvílí stalo. Já jsem prvně se bál co všechno se bude dít, ale nakonec to nebylo tak hrozné. A chtěl jsem, aby mě políbil, ale to by nemohli přijít kluci. K tomu on má tak pohodlný klín. Každý by na něm chtěl sedět. Já si myslím, že tohle nebude poprvé co to na mě bude zkoušet. Možná i já budu ten, co se ho bude snažit políbit. Aby věděl, že to cítím stejně. I když bojím se, že on ne a jen mě zkouší. Což už by jsem neunesl. Možná ho vážně miluju a nechci aby ode mě odešel. Když už je u mě tak bude navždy můj.

Jako nevím jestli on tu bude chtít zůstat, ale možná bych už mu měl říct pravdu a co k němu cítím. Bude to tak pro oba lepší. Buď mi řekne, že mě taky miluje a nebo ne. Jestli řekne ne bude mě to ještě dlouho bolet. A někdy bych se přes to určitě někdy dostal, ale kdy že? Proto jsem si lehl do postele a ležel jsem. Buď usnu a nebo ne. Jen bych byl rád, kdyby tu byl se mnou Mára. Třeba by mě líbal a nebo by už bylo po společné aktivitě.

Eyoooo máte zde po asi dvou měsících kapitolu. Omluvám se jestli je taková na nic, ale bohužel líp mi to napsat nešlo a nechtěla jsem, aby jste dlouho museli čekat na kapitolu na kterou už jste tak či tak čekali už dlouho. Jinak děkuji vám za přečtení, hlasování a nebo komentář. Mějte se. Uvidíme se u další kapitoly.

-Borůvka💖💖