V ČELE MAFIE

Neznámý zachránce

Zase jako každý den jsem šla z knihovny domů. Chodím docela pozdě, protože se vždy začtu a nevím kolik je hodin. Miluji večerní procházky po ulici. Je to osvěžující a protřídím si aspoň myšlenky. Zároveň je to trochu nebezpečné, protože po večerech chodí městem kriminalisté a muži co lačni po mladém masu. Musím si už konečně sebou vzít nůž, abych se kdyžtak mohla bránit, ale s mojí drobnou postavou to bude asi k prdu. Zrovna jsem procházela místem kde moc nesvítí lampy. Z uličky se vynořili ruce a stáhly do tmy. Ani jsem nestihla vydat hlásku. Zase. Zase ten pocit z mala. Začala jsme se klepat a jako bych zamrzla na místě. Ani jsem se moc nebránila, což se tomu chlapovi asi líbilo. Jakmile mi pomalu začal vyhrnovat trička, tak jako by to zmrazení přešlo a já jsem se mohla hýbat, jenže mě držel fakt pevně. Kousla jsem ho do ruky. Zařval a povolil stisk. Vytrhla jsem se mu z náruče a kopla ho do nohy. Znova křikl a já jsem se stěží od něho vzdálila.
,, Ty malá mrcho. " Zavrčel na mě. Rozeběhl se proti mně, a jelikož jsem to nečekala, tak mě řízl do boku. Vykřikla jsem a chytla se za místo.
,, Copaaaaaak. Ono to bolí viď? To máš za tu nohu." Rozchechtal se.
,, Copak s tebou uděláme." Začal kolem mě obcházet. Tekly mi slzy.
,, Třeba nic a odprejsknout!" Ozval se za mnou hlas. S námahou jsem se na toho dotyčného otočila.
,, Cccc, a to jako proč? Je to tvoje děvka? " Hodil si nožem a zase ho chytil. Pomalu mi docházely síly. Ani jsme to nepostřehla a už jsem ležela na zemi. Měla jsem zamlženo, takže jsem nepoznala že ten chlap utekl. Ten asi kluk ke mně přišel a šťouchal do mě.
,, Hej jsi v cajku?" Ani jsem se na něj nepodívala a už jsem spadla do bezvědomí.

Probudila mě bolest celého těla. Pomalu jsem rozlepila oči a rozhledna se kolem. Byla jsem v něčím pokoji? Opatrně jsem se posadila. Zabolelo mě na boku. Chytla jsme se za něj. Cinkl mi mobil. Vzala jsem ho do rukou a najela na zprávu.

Name: Tak už jsi vzhůru ptáčátko?

Co to? Koukala jsem vytřeštěné na mobil. To se mi snad zdá.

Name: Já vím že jsi vzhůru. Když chvilku vydržíš donesu ti snídani a převážeme ten obvaz.

Vy: Kdo je u tebe ptáčátko? A kde vůbec jsem?

Name: Zvědavé ptáčátko. To se mi líbí. Jsi u mě v pokoji. Za chvilku jsem u tebe.

Odfrkla jsme si. Nejsem žádné ptáčátko. Rozhledna jsme se po pokoji. Na to, jak vypadá, tak bude asi o trochu starší. Celý pokoj je černý. Postel je uprostřed pokoje. Naproti je gauč. Na levou je obrovské okno s výhledem a napravo je stůl a vedle jsou dveře. Docela hezké. Podívala jsme se z okna. Výhled byl na les, takže bydlí někde na kraji civilizace. Slyšela jsme kroky, tak jsem se podívala na dveře. Po chvilce vešel docela vysoký kluk. Černé vlasy a už od pohledu sportovní postava. Nesl tác s jídlem a obvazy. Položil je vedle na stůl a sedl si ke mně. Koukala jsem na něj jak na zjevení.
,, Budeš na mě dlouho koukat nebo se chceš najíst?" Řekl přidrzle. Odfrkla jsem si. Vzal tác a položil mi ho na nohy. Hmmm vajíčka a rohlík. Nic extra, ale lepší než nic. Pomalu jsem začala jíst. Celou dobu na mě koukal.
,, Co?" Nic neřekl. Protočila jsem oči a dojedla to. On vstal a dal mi toz nohou. Dále vzal obvazy, dezinfekci a nůžky. Položil to vedle a odhrnul peřinu. Když jsem spatřila holé nohy, tak jsem vyjekla a zase se tou peřinou přikryla.
,, Co děláš? Máš rány i na nohou, tak nedělej a odkryje se. " Řekl naštvaně. Mračila jsem se na něj taky, ale nakonec teda odkryla peřinu.
,, Hodná. " Odfrkla jsem si. Roztáhl nohy a sedl si mezi ně. Vykulila jsem oči a zrudla. Ten se na mě jen koukl a ušklíbl se. Začal mi sundávat z nohy obvaz. Byl na stehně a bylo celé zavázané. Sundal ho a já jsem spatřila tu ránu. Táhla se od vnitřní strany až po koleno. Naštěstí to u kolene nebylo tak hluboké, ale stejně to bylo veliké. Koukala jsem na to jak výborná myš. Jako jo není to moc hluboký, ale že je to takhle velké??
,, Musím skočit pro pásky a stáhnu ti to mašličkami." Řekl a už tu nebyl. Dívala jsem se smutně na tu nohu. Tak hezké jsem měla ty nohy a teď je tam ohavná jizva. Začali mi téct slzy. Co teď budou na toříkat holky? Určitě se jimi to bude hnusit. Už teď se mi ve škole ohledně vztahů ve třídě moc nevede. Co mamka? Určitě se musí o mě strachovat. Vždyť jsem ji nedala ani vědět!! Ihned jsem Čapla mobil a najela na zprávy. A tam. Počkat co? Tady je normálně ode mě napsané že jsem na dva týdny u kamarádky? Toto jako dovolila? Vždyť mě nenechala u kamarádky ani ne l 3 dny a najednou to dovolí? Jako jo je mi 18, ale do teď trojčila už jen o zmínce přespávačka. Ucítila jsem na noze pohyb. Rychle jsem zvedla hlavu a bezmyšlenkovitě ho odkopla. Spadl s dunivou ranou na zem. Přikryla jsem se a mračila se na něj. Ruce se mi třásly, tak jsem je dala pod peřinu, aby je neviděl.
,, Proboha, co děláš?" Zavrčel na mě a zvedl se. Znova ke mně přišel a odrhl peřinu. Ruce se mi stále klepali, ale snažila jsem se je schovat. Marná snaha. Sedl si mezi mé nohy.
,, Na něco jsem se ptal!" Přivřela jsem oči a neodpovídala.
,, Bože ty seš případ. Podej mi ruce. " Natáhl ke mně ty své a čekal. Stále jsme měla ruce pod sebou. Povzdechl si. Pomalu se ke mně sklonil a vytáhl moje klepající se ruce. Hladil mi je. Mě to pomalu uklidnilo, takže třas přestal.
,, Tak hodná. Už do mě nekopej a já ti to převážu. " Pustil mi ruce a dal se znova do práce. Tentokrát jsem ho už neodkopla a jen se na něj dívala. Je docela hezký. Všimla jsem si, že má modré oči. Od čela, přes obočí až k oku se táhla jizva. Zajímalo by mě odkud ji má? Sjela jsem pohledem, níž a všimla si tetování na krku.