Večeře

13 0 0
                                    

Seděla jsem u stolu vedle Davida a mlčky jedla.
,,Takže ty chodíš s naším synem?" Přimhouřil oči. Polkla jsem sousto.
,, Ano." Odkývala jsem. Pozorovala jsem jeho obličej. Snažila jsem se najít aspoň náznak jedné emoce, ale nic. Jen kamenný obličej. Mám z něj docela strach.
,, Jak se ti líbilo v doupěti?"
,, Jde to, akorát členové jsou........ tak trochu výstřední." Uchechtl se. Ha! Konečně nějaká emoce.
,, Jo to jsou, ale zabijáci to jsou dobrý." Vykulila jsem oči. Takže to je pravda.
,, Tati!" Okřikl ho David.
,, No co? Stejně by to dříve či později zjistila, tak je to jedno." Odfrkl si. Přišlo mi to vtipné.
,, Zlatíčko a jak se ti u nás líbí?" Podívala jsem se na Bell a položila příbor, neboť jsem už dojedla.
,, Máte to tu hezké, ale na můj vkus až moc velké. Je to tu jak bludiště." Poznamenala jsem. Usmála se na mě.
,, Kate jsi ochotná udělat pro našeho syna cokoliv?", zeptal se najednou otec Davida.
,, Emm jasně. Úplně cokoliv." Odkývala jsem.
,, Cokoliv? I třeba někoho zabít?" Vykulila jsem oči.
,, Ano" Odpověděla jsem nerozhodně. Ano sice mi leze na nervy, ale jaksi má v mém srdci jedno určité místo a já bych ho nikomu nedala. On vstal a přešel ke mně. Samozřejmě jsem si také stoupla a podle vrzání židlí i Bell a David.
,, Zabij ji!" Ukázal na svou ženu. Vykulila jsem oči.
,, Ne to ne. Ani náhodou." Zkřížila jsem ruce na hrudi.
,, Tak jinak." Otočil se na Davida a namířil na něj zbraní.
,, Buď zabiješ mě nebo já jeho." Zmateně jsem se podívala na Davida. Koukal se mi do očí a byl v klidu. Jako by byl smířený se smrtí.
,, Ne to neuděláte. Je to váš syn." Křikla jsem na něj.
,, Jsi si jistá?" Odjistil zbraň. Vyvalila jsem na něj oči. Tak to ne. Odkopla jsem zbraň. Nestihl zareagovat a už jsem držela v ruce jeho zbraň. Bez váhání jsem vystřelila, jenže místo toho, aby ležel na zemi, tak bez jakékoliv úhony stál přede mnou. Co to? Zkontrolovala jsem zbraň. Nakonec jsem otevřela zásobník. Žádná kulka? Zmateně jsem se na něj podívala.
,, Zkouškou jsi prošla."
,, Jakou zkouškou?"
,, Každá moje přítelkyně musela si vybrat buď mě nebo sebe. No a obvykle to byli ony kdo vzali roha." Promluvil David za mnou.
,, Takže jsem si musela vybrat, jestli ty nebo já?" Přikývl.
,, Tak nějak jsem si to myslel. U mě jsi prošla, ale nevím, co ostatní členové naší rodiny. Jsi obyčejná malá holka. Nejsi ani bohatá na to abys se nám mohla rovnat. Nejsi ani hezká." Ta slova, která mu vyšla z úst. Byla hnusná. Plná nenávisti, ale i pobavení nad mou osobou. Vysmíval se mi. Vysmíval se mé maličkosti. Nepřemýšlel nad slovy, jen je vypouštěl z jeho jedovatého jazyku.
,, A co po mě ještě chcete? Udělala jsem tu vaši debilní zkoušku, tak co po mě ještě chcete?" Byla jsem naštvaná. Tyhle slova mě ranily, ale ať zapomene že mě od Davida oddělí. Nevzdám se! S úšklebkem se na mě díval, za to já jsem se na něj mračila.
,, Zlato pamatuješ si na náš tanec dýk?" Bella přikývla.
,, Co bys řekla, kdyby nám tady Davidova přítelkyně zatančila?" Emmmm o čem to mluví?
,, Tati to ne! To se tančí jen na rodinné oslavě!"
,, To ano, ale zrovna za 3 týdny máme sešlost, tak mě napadlo že by tady madam nám ho mohla s tebou ukázat." Usmál se do široka.
,, Ne tati! Je to moc složité, a navíc jsi to po předchozích nechtěl!"
,, Protože tamty byly nafoukané fuchtle, ale tahle bude něco extra."
,, O co jde?" Zeptala jsem se.
,, Tanec dvou dýk je náš tradiční tanec. Každý nový pár tančí tento tanec na rodinné oslavě. Tím že se naučíš a perfektně odtančíš tento tanec, tak tě naše rodina přijme do rodiny. Tančili to naši předkové a tím pádem i my. Jde o tanec, kde ukazuješ zastaralý tanec kde kolem tebe ostatní házejí dýky a ty se jim při tom musíš vyhnout." To zní dost složitě.
,, A vy po mě chcete abych tohle s Davidem zatančila?" Otočila jsem se na otce.
,, Přesně, jinak budeš pro ostatní členy naší rodiny děvka, odpad, zrádkyně, lůza, co přišla k nám." Projela mnou zimnice.
,, Udělám to." Řekla jsem rozhodně. David vykulil oči, ale jeho otci hrál na rtech úsměv.
,, Dobrá tedy. Máš na to 3 týdny. Víc ne." Kývla jsem.
,, Tati je zraněná. Dej nám aspoň týden navíc." Prosil David a objal mě ze zadu.
,, Jak zraněná?" Zeptala se pro tentokrát Bell. David mi vyhrnul mikinu až pod prsa. Tím se Bell a jeho otci naskytli dvě hojící se rány. Nezavázali jsme je, takže viděli přímo rány.
,, Zlatíčko, jak se ti to stalo? Hojí se ti to dobře? Jak je to hluboké? Nechceš jet k doktorovi? Jak dlouho to máš? A-"
,, Mami klid. Stalo se jí to před týdnem. Zavazujeme to a mažeme to mastí. Do týdne tam už bude jen jizva. Proto vás žádám o jeden týden navíc." Dal mi mikinu zase dolů, ale nepustil mě.
,, Dobrá, ale ať ten tanec stojí za to." Mávl nad tím rukou a odešel. To bylo rychlé.
,, Takže zlatíčko, teď se budeš šetřit, aby se ti to nerozpojilo. Máš to pěkné. Být tebou tak ještě budu 3 dny v klidu a pak můžete začít trénovat." Usmála se na mě Bell. Kývla jsem. Bell odešla sklidit ze stolu. Chtěla jsem jít za ní, ale David si mě vyhoupl do náruče.
,, Co děláš?" Zeptala jsem se zmateně.
,, Odnáším nahoru." Odpověděl prostě. Nechala jsem se teda nést. Nohou otevřel dveře a vešel. Položil mě na postel a začal přecházet ze strany na stranu.
,, Jsi se úplně zbláznila. Jsi poraněná a chceš tančit tanec dvou dýk?"
,, Jo přesně to chci." Postavila jsem se. Ignorovala jsem palčivou bolest v noze a přešla k němu.
,, Tak znova. JSI ZRANĚNÁ. Nedokážeš to. " Mračila jsem se na něj.
,, Zvládnu to a ty jdeš do toho se mnou. Copak by si asi pomyslel tatík, že jeho jediný syn nedokáže se svou přítelkyní zatančit jeden podělaný tanec." Chytla jsem ho za krk a přitáhla si ho k sobě.
,, Že jsi pěkná mrcha abys to nezvládla." Usmál se.
,, Tak šup. Máš něco abych viděla, jak to vypadá?" vytáhl mobil a najel na nějaké video.
,, Tady tančí babička a děda. Tančí to pokaždé každý rok, protože už dlouho nebyl nový pár. Tančí to už dost dlouho, abych si zapamatoval každý jejich krok. Umím ho nazpaměť. Když byli mladí tak byli nejlepší z naší rodiny." Koukala jsem ohromeně na video. Tančí dokonale. Ani jedna chyba či zakopnutí.
,, Tak co? Už se vzdáváš?" Zasmál se mému výrazu.
,, Ani náhodou. Pošli mi to video." To bude těžké se naučit. Ale já to zvládnu! Poslal mi ho. Cinkl mi mobil. Vzala jsem ho do ruky a znova se podívala na to video. Je to nádhera! Musím si zapsat ty kroky.
,, Máš papír a tužku?" Koukla jsem na něj.
,, Asi to tu někde bude. Podívám se ti, ale nevím, k čemu to chceš." Rozešel se po pokoji a začal hledat. Vzala jsem si sluchátka a dívala se na to video dokola. Musím se to naučit, už jen z toho důvodu abych tomu páprdovi ukázala, že nejsem žádný odpad společnosti! Soustředěně jsem se dívala na video a snažila si zapamatovat pohyby. Na hlavě mi přistály papíry a tužka. Lekla jsem se. Lehl si vedle mě. Sundala jsem si z hlavy papíry a dala si je na nohy. Vzala jsem si sluchátka a znova pustila video, při tom jsem se snažila zakreslit tanec. Asi po hodině jsem ho konečně nakreslila.
,, Co na to říkáš?" Podala jsem Davidovi papír.
,, Musím uznat, že se ti to docela povedlo. Dokonce poznám, co se tam děje." Pochválil mi to. Usmála jsem se.

V ČELE MAFIEKde žijí příběhy. Začni objevovat