Neopouštěj mě..

15.7.2020

„Myslíte si, že budeme spolu takhle i za pár let?" zamyslel se Tomáš.
„Ahah, určitě. Nás a něco rozdělit?" začala jsem se smát. Teda doufám, že mám pravdu.
„Maty s Danem mají školu hned vedle, teoreticky všichni," zapřemýšlel Honza.
„My budeme dojíždět na intr." Snažila jsem se být chytřejší, i když nejsem. Bylo by opravdu super, kdyby jsme všichni chodili na společnou školu. Na jiné obory, ale to mi je jedno.
„Prosím tě, zabydlíme se u nich," mávl rukou Tomáš na Dana s Matym. Začali jsme se smát.
„To by nebyl špatný nápad," mrkla jsem na Matyho, který mi oplatil velmi atraktivní pohled. Zarazila jsem se. Řekla jsem si, že k němu nic necítím, ale i tak přes to moje hlava říká, že ho miluji.
„Škoda, že nemůžeme být spolu v pokoji, bylo by to vtipný," pošťouchla jsem Honzu vedle.
„To by teda dopadlo. Navíc pochybuji, že bys chtěla být se mnou a s TOMÁŠEM na pokoji," zdůraznil jeho jméno. No jo, oni spolu chodí.
„Fuj.." Moje hlava si to začala představovat. Honza mi chtěl fláknout a začal mi nadávat, jaký jsem homofob, když to říkám.
„Mám hlad. Co vy?" naklonil se k nám Maty. Všichni jsme kývli hlavou a postavili se. Měli jsme namířeno ke kebabu. Tady v Praze máme jeden vyhlídnutý. Je opravdu výborný, a to kebab moc nemusím. V Praze se velmi ztrácím. Maty s Danem se tu hodně vyznají. Honza s Tomášem jsou takový ztracený beránci, kteří se drží za ručičky a chodí za nima jako jeden velký ocásek. A já jen celou dobu koukám na Matyho a jeho nový účes. Hrozně mu sluší. Honza si všiml mého pohledu a popostrčil do mě. Naštvala jsem se, protože jsem si myslela, že do mě vrazil bez důvodně, a tak jsem se s ním chtěla začít prát. Samozřejmě ne vážně. Já a prát? Pff. Vůbec. Jen na mě někdo nastaví ruce a já se schovám kilometr daleko. Ale tak sranda musí být, ne?
Došli jsme na místo. Nebylo tam nějak moc lidí, jako obvykle. Chtěla jsem vytahovat peníze, jenže Maty už mi podal zaplacený kebab.
„Hej," naštvaně jsem si ho vzala a schovala peněženku.
„Minule jsi mi koupila kafe," usmál se na mě.
„Kafe za 40.." chtěla jsem se dohadovat. On se ke mně přiblížil a pousmál se. Můj obličej celý zčervenal. Kluci v pozadí se začali smát.
„Jdeme?" unaveně si vzal Dan poslední kebab.
„Uh, jo," podíval se na něj Maty, protože nás rozrušil.
„Těšíte se na tu školu?" přišla jsem blíže k Matymu a Danovi.
„Já teda jo!" zajásal Maty.
„Ale jo," malinko se pousmál Dan.
„Už se těším, až tam za vámi přijdu!"
„Haha, pak tam zůstaneš sama." Opřel se o mě Honza, jako bych byla malá.
„Uhh," zabručela jsem a vyhnula se mu.
Mám opravdu moc ráda tuhle partu. Fakt moc. Vždy, když jsem s nima, cítím se doma. Cítím se s nima tak pohodlně. Kéžby tohle mohlo byt navždy. Prosím..