Neopouštěj mě..

20.3.2021

„Co kdyby jsme napsali písničku!" vykřikl z ničeho nic Tomáš, když jsem já seděla s Matym vedle sebe na jeho posteli, mezitím Honza hrál na playstationu a Daniel si kreslil. 
„Cože? To je ale hrozně těžký," řekl Matyáš, který měl kolem mě opřenou ruku. Nebudu nic říkat, byl to dobrý pocit.
„Však tys taky něco napsal, ne?" povídal Honza a při tom hrál nějakou bojovou hru.
„Jo, ale ještě nedopsal. To je něco jiného, víš. Já vím o čem píšu. O čem by jste chtěli vy? Nebylo by lehčí hrát jak předtím jen nějaké jiné? Slavné?" Jak začal mluvit o té písničce, co napsal, můj obličej trochu zčervenal, protože ta písnička je pro mě. Neví, že o tom vím. Jen jsem to viděla v jeho sešitě.
„Ale jaký? To je nudný hrát jenom as the world caves in," povzdechl si Tomáš.
„Já našla něco co by jsme možná zvládli!" hned jsem vyjekla. „Teda vy.." opravila jsme se, protože já na nic nehraju. Kromě ukulele, ale to se nikam nehodí, když tam jsou dvě kytary a bubny.
Hledala jsem tu písničku na Spotify, kde jsem si ji uložila. Pustila jsem ji. Visitation of the ghost.
„To je hodně chytlaví!" zajásal Tomáš. Matyáš se ještě více ke mně přimáčkl a podíval se mi blízko do obličeje s jeho nádherným úsměvem.
„Ty to samozřejmě budeš zpívat," usmála jsem se na něho. Ani jsem se malinko neoddálila.
„Co kdyby jsi to zpívala ty?" ušklíbl se na mě.
„Já? Haha.. Zpívá tam kluk a navíc já neumím zpívat takže by to bylo divný a ty máš nádherný hlas, takže to musíš zpívat ty a-"
„Jdeme to zkusit aspoň," zvedl se a otočil se na mě. Čekal až se také zvednu. Honza pozastavil hru a šel k Tomášovi, který už otevíral dveře. Povzdychla jsem si a zvedla se. Chytla jsem Matyášovu ruku a šla za ním. On se jen přede dveřmi zastavil a podíval se na Daniela.
„Nechceš jít taky? Piano se může hodit," řekl docela chladným hlasem.
„Ne," Daniel se ani neodhodlal otočit na nás. Mlčky jsme odešli do garáže, kde vše je. Honza tam už trénoval na bubny podle písničky. Tomáš se snažil rozjet elektrickou kytaru. Matyáš popadl normální kytaru a já jako vždy jen na ně koukala.
„Hele, tady v Pardubicích mají být nějaký vystoupení..Co kdyby jsme se tam zapsali?.." ladil si Matyáš kytaru.
„Cože?! A co by jsme tam jako zahráli?!" překvapeně se na něj podíval Honza.
„Třeba tohle. Nebo as the world caves in."
„Ty jsi blázen...Ale líbí se mi to. Pojďme do toho!" zasouhlasil Tomáš. Všichni se podívali na mě.
„Co? Proč se díváte na mě? Já na nic nehraju."
„Ale zpíváš!" nepřestával mě přesvědčovat Matyáš.
„Nezpívám! A už vůbec ne před tisíci lidí!" odstoupila jsem.
„Teruu! Prosím!" zvedl se ze židle Honza a chtěl jít ke mně blíž.
„Ne tohle opravdu ne..Vy si tam klidně můžete vystoupit, ale mě do toho netahejte," sklonila jsem hlavu dolů.
„Nebudeme tě nutit.." chytl mě za ramena Honza. „Ale kdybys opravdu chtěla, tak můžeš!" usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.
„A myslím, že je čas na další hodinu na bubny!" chytl mě za ruku a zatáhl mě k bubnům.
„Ale notaak.." zazoufala jsem. Kluci mezitím si zkoušeli tóny a akordy na tu písničku.
„Říkala jsi, že chceš abych tě to naučil, ne?"
„Joo, ale proč zrovna teď. Řekli jsme si, že zkusíme tamtu písničku," stála jsem u židle u bubnů.
„Tak se ji naučíme společně," sedl si na tu židli a ukázal, abych si sedla na něho.
„No to určitě," zasmála jsem se. Myslela jsem si, že to nemyslí vážně, abych si na něho sedla.
„Děleej!"
„No jo, ježiš," pootočila jsem očima a sedla si na jeho klín.
„Takže.. Chyť si tohle," podal mi paličky a opřel se zezadu hlavou o moje rameno. Chytla jsem je a on chytl moje ruce. Ukazoval mi různé pohyby a snažili jsme se podle tutoriálu to zahrát.
Najednou si nás všiml Tomáš.
„Hej, co to sakra děláte?" zasmál se, aby skryl žárlivost.
„Učím ji na bubny," nepřestával máchat s mýma rukama a dělat bordel.
„Máš se ale učit tu písničku," zněl více naštvaně.
„Však to tu děláme teď."
„No jasný," Tomáš se zpátky otočil k Matymu.
„Jen je nech. Já chápu, že žárlíš ale Teri je moje a Honza tvůj, takže to nemá smysl," mrkl na něho Matyáš. Když jsem tohle slyšela, moje ruce se zastavili. Nemohla jsem se ale otočit na ně, protože by bylo jasné, že jsem to slyšela, a tak jsem se snažila pokračovat..