Najednou si Petr všimnul maly. A zeptal se calina na něco a Calin mu něco septl. Petr se na me lítostně podíval. Šel ke mne a řekl
Petr: Můžeme jít někam kde si můžeme sami promluvit?"
Zeptal se me Petr.
Ja: Okej"
Řekla jsem a vedla ho do me ložnice.
Petr: To dítě je nase?"
Zeptal se me a já nevěděla jestli mu mám říct ze jo a nebo jestli ne aby se nestaral. Nakonec jsem usoudila že mu řeknu pravdu.
Ja: ano je, je to nase dítě o kterém ani nevíš"
Řekla jsem smutne a podívala se na něj.
Petr: Mario já vím ze mi to neodpustíš, ale je mi to moc líto kdybych to mohl nějak napravit napravil bych to"
Řekl a podíval se na me.
Ja: Petře já vím ze teď tě to možná mrzí, ale to si měl přemýšlet v tom Chorvatsku a nee ted"
Petr:Mario"
Řekl a chytil mi ruce.
Petr: vím ze jsem se choval jako zmrd ale chci to napravit"
Ja: nevím co ti na to mám říct. Hele malou muzes vídat jestli chceš"
Petr: dekuju, a jak se vůbec jmenuje?"
Ja: Vicky a za měsíc ji budou 2 roky"
Petr: dopici já jsem takový kokot, já tu mám 2 roky dceru a já se o ni nezajímal. Už chápu proč mi nechceš odpustit"
Já: Petře já ti to odpustila. Vím bylo ti 20 ale mohl jsi se zachovat i lip"
Petr: dekuju moc" řekl a objal me.
Hned potom jsem šli zpátky do obýváku. Petr si vzal malou a hrál si s ni. Měla jsem z toho radost ale najednou me začalo tizit to ze s Petrem nejsme spolu. Nevím proč. Ale nejspíš to bude kvůli tomu ze jsme se zase bavili.
Okej nevím co tu dopsat💀 ale máte druhy díl🌻 302 slov
