Nejsou slzy jako slzy||Stein27

1

Procházím se po ledové podlaze přičemž se snažím dovolat jedné z mých kamarádek.

Nebere mi to proto beru svou kabelku, bundu a přesouvám se před dům.

Nedočkavě přešlapuju.

V dálce pozoruju auto kamarádky na kterou mávám.

"Ahoj" usměje se.

"Není to moc" zeptám se jí bez jakéhokoliv pozdravu.

"Ne není sluší ti" usměje se přičemž si mě prohlédne od hlavy až k patě a zastaví se na mých červených obeplích šatech.

"Vůbec nebuď nervózní mají tam být nějací Brňáci- to je kousek takže si s něma určitě budeme rozumět" sdělí mi a fakt že jsou z Brna mě možná trošku uklidní.

Jedeme po skoro až polní cestě kterou lemují stromy.

Přijíždíme do vedlejšího města které je od naší vesnice vzdálené asi sedm kilometrů.

Proto cesta trvá opravdu chvíli a já už z dálky vidím sklep kde budeme trávit zbytek večera.

Vystupuju z auta načež si všímám dvou mercedesů které stojí na parkovišti před sklepem.

"Vidíš ty auta- určitě to budou nějací zazobaní snobové" směju se když poukazuju na auta.

Vcházíme po pár schůdcích k malému pultu za kterým stojí Laura která si nás odškrtne a podává nám černé zástěry.

Po dalších schodech přecházíme do samotného sklepa kde si jako první prohlížím partu mladých kluků kterým patří ony mercedesi.

Ruce většině z nich pokrývají jakési obrázky.

Moje mamka by řekla že tito kluci mají soudnost na nule.

Začnu se věnovat sklenicím které jsou potřeba vyleštit a rozmístit na jejich stůl.

Anička se chopí flašek s vínem které přelívá do džbánků.

Já skládám sklenice na tác který odnáším ke stolu.

"Dobrý večer slečno" usměje se na mě tmavovlasý kluk.

"Dobrý večer mladý muži" pousměju se přičemž sklenice rozmístím po stole

"Chtěl bych znát toho chlapa co vás tady zaměstnává není vás škoda" ptá se přičemž mě skenuje pohledem.

"Ráda vám ho zavolám zda ho chcete opravdu tak moc poznat" usměju se přičemž odejdu.

Do rukou beru zbytek sklenic které odnesu na vedlejší stůl kde sedí nějaké dva páry.

Vracím se zpět za pult.

"Moc se s něma nevybavuj nikdy nevíš co jsou zač a navíc jsi v práci" upozorní mě načež já pouze kývnu hlavou.

Ze skříňky pod dřezem beru pohárek do kterého si naleju zbytek vína které je na dně flašky.

V pracovní době se nemá pít ale tohle je jen na kuráž a to se může.

Anička se přesouvá na plac přičemž rozlévá víno klukům s kterými mi zakázala se bavit.

Sedím na malé barové židličce společně s Aničkou si povídáme já dopíjím víno a kontroluji zda mají všichni všechno.

"Jsou celkem zajímavý nepřijde ti" ptám se Aničky přičemž se dívám na ony kluky.

"Nepřijde" otočí se na mě nechápavě.

Zaujatě pozoruju blonďáka který sedí přímo naproti mě.