DĚTI SLUNEČNIC /STEIN27

goodbye letter

Jsem Lucia je mi 18 let a ráda bych vám řekla něco o mně.... Mám depresesivně úzkostnou poruchu, postraumatickou poruchu a tikovou poruchu, a právě teď sedím v parku a na papír který mám na deskách píšu dopis na rozloučenou... Nikdo tu není, je tu takové ticho že ani můj dech nejde slyšet. V takovém tichu mi vždy v mozku začnou kólovat myšlenky na špatné věci, na tu temnotu kterou tak nesnáším. Myšlenky dál a dál působí ještě více a více, nedají se zahnat nedají a nedají opravdu mě to nebaví a proto píšu dopis na ROZLOUČENOU....

    

               GOODBYE LETTER
DATE: 25.6. 2019
Myšlenky mé mi kólují v mozku tak že se nedá zapomenout na to vše co se stalo a co se děje, furt ty zlé hlasy co mě k tomu přivádějí jsou více a více hlasitější. [ no tak ještě jednou a už nás nikdy nebudeš slyšet, budeš jen tiše spát...]
Slibovala jsem vám to že se tohle nikdy nestane. ( Nebyla jsem dobrá dcera tak promiň mami a už nebudu tvoje dcera konečně tati).
Mami nikdy nezapomenu na tvoje přezdívky ( prde, lásko,mimi, kytičko)
Byla jsi jediná která mě tu držela ale už takto nemůžu dál , vždyť přece jsme byly blízké jako dvě poupata ze stejného kořene a stonku. Vždyť má milá pochop mě už konečně, svět je zlý plný bezcitných lidí a lidé se chovají jako zvířata v džungli kde spolu válčí a válčí.

Ani jsem nezačala další a větu a z myšlenek mě najednou vytrhli puberťáci kteří se tahali za bundy asi 3 metry ode mne a strkali do sebe lili do sebe víno jménem Chardonnay a všichni měli v ruce cigaretu jménem Zlaté Marlboro ( mé oblíbené)
Jeden z těch kluků na mě začal opilecky pokřikovat a tím to vše začalo......