DĚTI SLUNEČNIC /STEIN27

popsaný papír

Co to tam máš na tý sračce!? Začal se smát jeden z kluků a další okolo něho.

Nevím co to do mě vjelo ale nezvedla jsem se abych šla, ani jsem se jich nijak nebála ale najednou mě polil pocit smutku a agrese.

,, Hele ty ukaž nám ten papír’’ řekl jeden a všichni mu začali přikyvovat až na jednoho který stál vzadu s kapucí na hlavě

moje hlava se najednou roztočila a všichni kluci se okolo mě sešli a ten předemnou natahoval ruku k tomu papíru.

Já jsem koukala jak černá vrána rozšířily se mi zornice v očích a začali mi naskakovat žíly na krku.
Polilo mě strašné horko a měla jsem hořkost v puse

Jeden z kluků vzal papír a začal vykřikovat nahlas název ale najednou se pozastavil a promítal si to jen očima.

Přemítal jsem si v hlavě každou větu po větě a najednou jako bych to vše viděl před očima co vše se jí muselo stát že to chce takhle utnout a ukončit zároveň že vlastně tuhle mladou krásnou dívku bych viděl mrtvou, mohlo to být z minuty na minutu a přišli by jsme o něco později a už by se to nikdy nedalo zachránit...

Podal jsem jí ten papír na kterém byly napsané tak krásné ale zároveň tak zlé hnusné a smutné věty, až mi z toho bilo srdce o stošest...

,, Jsi v pořádku?...’’

Tohle by jsem nikdy nečekala ale vypadlo to z něj tak upřímně tak smutně a chápavě ...

Umm ano proč ? Řekla jsem s horkou  slzou která mi tekla po tváři...

,, Nevypadáš tak’’

Kluci okolo něj najednou ztichli a z toho ticha se najednou ozval ten kluk vzadu
,,Kluci už asi půjdem ne?’’

,, Ne kluci nepůjdeme ’’ řekl kluk který stál těsně u mě

Kluci v kroužku najednou odstoupili a zvážněli

,, Kluci ani si nepředstavíte jakej stres tohle pro ní musí bejt protože...’’ ztichl a nahlas řekl Protože kdyby jsme přišli o pár minut pozdějš, tak je tahle holka mrtvá. Řekl a sedl si vedle mě

Ale ne to já jsem totiž blbá já jen já nevím... Začala jsem koktat a už mi vyhrkli slzy a nedali se ovládat

,, Jsem Petr ’’ řekl kluk vedle mě a podal mi cígo

Já jsem nemluvila a vzala si cígo a on mi připálil...

trochu jsem se posunula protože jsem měla nejistotu a neměla jsem osobní prostor

Já potahovala ze zlatého máčka a vdechovala jsem potah za potahem do plic a zvedla se že půjdu na odchod.

,,Půjdeš s námi?’’ řekl Petr a ukázal na Chardonnay

Nepiju promiň řekla jsem mým jemným hlasem a už jsem nebrečela jen jsem popotahovala

,,Nevadí můžem támhle na kopec tam bude prdel a je tam krásnej výhled.”

Umm hele jako já bych klidně šla ale -
Petr mi skočil do řeči a řekl hele prostě tam půjdem trochu se odreaguješ a potom můžeš jít.

Já neodpověděla a nechala se vést všema klukama ikdyž jsem jim nevěřila.

Šli jsme do kopce a já se musela pětkrát zastavit kvůli tomu že mě boleli hrozně nohy ale stejně jsem to nevzdala a vyšla jsem to i s klukama

Když jsme vyšli na ten kopec tak tam byl opravdu krásný výhled a všichni jsme si sedli na trávu a Petr vedle mě.

Jo mimochodem jsem Lucia můžeš mi říkat Luci

,,Okay tak ok Luci” řekl a pousmál se

Já jsem se falešně pousmála a koukala na hvězdy na nebi které mi vytvářeli obrázky...

Najednou mě z toho vytrhl Petr a řekl jo mimochodem ty všichni kluci jsou moji kámoši jeden se jmenuje Calin druhý Indigo a támhleten se jmenuje Kojo

Hezký jména

,, A moje se ti jako nelíbí jo ?’’

Taky hezké jméno.

,, Si myslim” uchechtl se

Já si lehla na trávník a koukala na nebe a Petr dál seděl

Doma...
Kluci mě doprovodili domů a já se konečně svlékla jen do spodního prádla a zas na sebe koukala do zrcadla jak jsem odporná a hnusná, po mojim těle byly všude jizvy od pálení apod.

Nakonec jsem se probudila z tranzu a lehla si do postele a najednou jsem se úplně vypla a upadla do říše snů....

Ahoj tak doufám že se vám druhá kapitola líbí je trošku delší než ta první ale snad nevadí ... S láskou Lucianka 💘