Refe Holmes 2

5. Večer

Začalo pršet takže mi Sherlock půjčil kabát, protože jsem měla jen lehkou halenku. Bylo to od něj tak pozorné!

Vešli jsme do kavárny a po schodech nahoru, místnost byla prázdná nikde nic jen složené matrace a v kabinetě lampa. Z temna vykročila Edith
,, Víte vůbec kolik je hodin?"
,,Ano Edith"-Sherlock
,, Buďte rád, že jste nepřišli k úrazu. Poznala jsem vás podle ramen a podle chůze"-Edith
,, Enolu právě zatkli"-já
,, Za co?"-Edith
,,Za vraždu"-Sherlock
,, Do něčeho se zapletla a zřejmě to sahá daleko. A na tom případu je něco.."-Sherlock
,, Co samotná dedukce nevyřeší?"-Edith
,,Možná budu potřebovat... Vaši pomoc. My ji potřebujeme"-Sherlock
Byla jsem překvapená, že Sherlock poprosil, tohle se každý den neděje.
,,No jak vždy říkala má matka. Opravdový hrdinové jsou ti, kteří se umějí v nouzi obrátit na jiné"-Edith
,, Vaše matka byla jiná než moje"-Sherlock
Edith jen zkroutila hlavou.
,, Chtěli jsme jí zastavit, ale ona chce boj. Tímhle přístupem si může brzy vážně ublížit, mám o ní strach."-já
,, Nemůžete ovládat Enolu Holmes, je to přírodní živel.. má vlastní zákony"-Edith
,, Je to tak. Bojim se že ji oběsí"-Sherlock
,, Postarám se o to, nebojte"
Byli jsme na odchodu, ale ještě mi stihla Edith pošeptat, že budou potřebovat pomoct a že mě vyzvednou v čas oběd. Následně nás vyprovodila ven do temné tmy, kde vonil svěží déšť. Rychlou chůzí jsme šli domů.

Konečně doma!!

Sundala jsem si kabát. Zaplatila jsem chůvě a vyprovodila ji ke dveřím, je to milá postarší dáma.
Feli už spinkal, je tak sladký, miluju ten pohled.
Vešla jsem zpátky do obývacího pokoje kde Sherlock stále dumal nad případem.
,, Takže Enolu teď tedy přenecháme tvoji matce a my se dál budeme zabývat případem?" Stoupla jsem si vedle něj a soustředila se na každý číslo. On jen přikývl.
Náhle jsem si něco uvědomila, po dnešním večeru a připomnění tance.
,, Počkej 27.. něco.. dvacet sedm, dvace- Dvacet sedm tanců!!" Vykřikla jsem, ale hned si dala dlaň přes pusu abych nevzbudila Feliho.
Sherlockovi se rozzářily oči.
,, Polka, promenáda jsou to tance"
Přejížděl prstem přes různé nitky.

Rychlou chůzí jsem přešla k naší malé knihovničce a vytáhla jazyk tance.
Dala jsem mu to na stůl a začali jsme listovat. Postupně jsme zapisovali písmena: H, E, Ě, T, Š, M, C, M, Í, Ě, S, O, R, L, E, K, I, U, H. Co to může znamenat? Postupně jsme to připnuli před papírky co tam byly původně.

Jen jsme na to zírali já jsem nevydržela stát tak jsem si sedla na stůl. Shelrockovi už to očividně došlo, šlo vidět vyjevení v jeho očích.
Stále jsem nad tím dumala než mi to došlo ,, Těší mě Shelrocku Holmesi, ha" zajásala jsem. (Vím že je to ve filmu anglicky ale snad vám to nevadí)
,, To brzy" shelrock se jen usmál a chytl mě za pas. Ušklíbla jsem se a přešli jsme do kuchyně.

Přichystala jsem čaj abychom si oddechli. ,, Tak tedy užil jsi si ples? S těma dámama s kterými jsi tančil"
Propalovala jsem ho pohledem a on se jen ušklíbl. ,, No nebyly tak špatně ale ovšem na tebe nikdo nemá. A co tvoji partneři?" Já jsem jen protočila očima
,, Jo bylo to v pohodě."
Podala jsem mu čaj a sedla si naproti němu. ,, Kromě případů jsme ještě na sebe neměli ani pořádně čas"
Usrkla jsem si čaje.
,, To ano co jste vůbec dělali na Ferndellu?" Sherlock se pohodlně usadil a navazoval se mnou oční kontakt.
,, No chtěla jsem aby se něco přiučil a odpočinul si, chtěla jsem s ním být častěji, protože ho hodně hlídá chůva, měl by jsi taky někdy si s ním třeba pohrát, vím že máš hodně práce, ale kvůli synovi by jsi mohl"
Provinile klesl pohledem k jeho čaji.
,, Víš že se snažím" já jsem přikývla
,, A co jsi dělal ty, kromě řešení tajemného případu našeho milovaného pachatele a ještě kromě pár zastávek v baru?" Výsměšně jsem se ušklíbla ,, doufám že bary nenavštěvuješ pokaždé když opustím Londýn" pozvedla jsem obočí a usrkla jsme si čaje.
,, Ovšem že ne. Moc věcí jsem nedělal jen pátral, je to už nesnesitelné, vždycky rozpletu jeden úzel a on? On zase vytvoří další, hraje si se mnou jak s hračkou a každý ve městě snad začíná pochybovat o mých schopnostech v novinách všude jen jak se mnou ten případ 'mává' "
Začal se mi vyspovídat.
,, Sherlocku nikdo koho znám nepochybuje o tvých schopnostech, jsi neskutecně inteligentní muž, který se navždy zapíše do dějin, jediný kdo tohle dokáže vyřešit jsi ty, ne Lestrad ne Grail nebo kdokoliv kdo tě napadl, ty" chytla jsem ho za jeho velikou ruku a pevně ji sevřela.
,, Nechceš si zopakovat náš poslední tanec? Bez hudby?" Jen se na mě usmál a stoupl si.

Nastavil mi ruku a já ji přijala. Stoupla jsem si a omotala ruce kolem jeho krku a on své ruce kolem mého pasu.
Pomalu jsme kráčili, dopředu, dozadu... Cítila jsem jeho vůni, vždy mi něco připomněla ale nikdy nevím co. Cítila jsme jeho dech u mého krku.
Byl to příjemný pocit, sami, bez rušení, bez případů a dalších věcí které provázeli náš život..
Do ticha mi potichu zašeptal do ucha ,,Miluju tě" já ho pevněji sevřela a špitla ,, Taky tě miluju". Zavřela jsem oči a nechala se vést.
Postupně jsme přešli do ložnice a začali se vysvlékat no a potom všichni víme, nechce se mi to psát.