Summer Job [book 1] (upravování)

Chapter 27

,,Co-cože?" zeptala jsem se ho po chvilce ticha, které jsme strávili v objetí.

,,Posílají mě domů," zopakoval a hladil mě po zádech.

,,Proč?" zeptala jsem se a slz začalo být o hodně víc. Nemůže to takhle dopadnout! Nemůže!

,,Otec chce, abych se připravoval na příjmačky. Chce abych šel na tu právnickou. Vůbec mě neposlouchá. Já nechci být nějaký zkurvený právník. Vůbec mu nezáleží na tom, co je pro mě důležité," řekl a jeho hlas se mírně třásl.

,,Ne, nemůžeš odjet!" zavzlykala jsem.

Byla to pěkná ironie. Nejdřív jsme se se Samem neměli v lásce a teď, když spolu chodíme, musí odjet.

,,Neboj se, prdelko. Pokusíme se to překazit. Nechci od tebe jít," řekl mi a dal mi polibek na temeno hlavy.

,,A kdyby to nevyšlo, tak, kdy by si jel?" zeptala jsem se ho.

,,Zítra," řekl potichu a já jsem se od něho odtrhla.

,,Zítra?" zeptala jsem se ho nevěřícně. Jenom přikývl a já jsem si sedla na zem.

Písek byl trochu vyhřátý od slunce. Zoufale jsem si prohrábla vlasy a utřela jsem si slzy z tváří.
Sam si sedl vedle mě a koukal se, stejně jako já, na malé vlnky moře.

,,Co s námi bude?" zeptala jsem se ho. Podíval se na mě a trošku se usmál.

,,Budeme spolu," řekl jednoduše. Podívala jsem se na něj a taky jsem se pokusila o úsměv.

,,A jak si to představuješ?" zeptala jsem se ho.

,,Jak to myslíš?" zeptal se mě otázkou.

,,Ty bydlíš v jedné části New Yorku, já v druhé části. Oba chodíme na jinou školu. Prostě na sebe nebudeme mít čas," řekla jsem mu.

,,Prdelko, něco vymyslíme. Neboj, zvládneme to," řekl a objal mě.

,,Slibuješ?" zeptala jsem se.

,,Slibuji, prdelko. Ještě nikdy jsem nic nemyslel vážněji jako tohle," usmál se a vtiskl mi pusu na tvář. Usmála jsem se.

,,Co chceš dělat? Vážně půjdeš na tu právnickou fakultu?"

,,Ne, z donucení tam vážně nepůjdu. Půjdu na tu uměleckou. Rodičům ale zatím nic neřeknu. Řeknu jim to těsně před tím, než tam pojedu," odpověděl.

,,Myslím, že děláš dobře. Budu tě v tom podporovat," usmála jsem se a hlavu jsem opřela o jeho rameno.

,,Teď zníš jako nějaká manželka. Ale, líbí se mi to," řekl a já jsem se zasmála.

,,Měli bychom jít. Chci si ještě promluvit s tátou," řekl a zvedl se. Natáhl je mně ruku a pomohl mi vstát. Potom mě chytl ruku a vedl mě směrem k domu.

___________________

O dvě hodiny později

,,Tušila jsem, že tě stejně pošle domů," řekla jsem a sedla jsem si na Samovu postel.

Před chvílí se totiž Sam bavil se svým tátou a pokoušel se ho přemluvit, aby tu mohl zůstat déle. Ale on samozřejmě nesouhlasil a tak se teď Sam balil a chystal se na let. Letí už zítra v deset hodin ráno.

,,Popravdě, taky jsem tušil, že mi to nepovolí," přiznal a přitom si do kufru balil si je věci. Koukala jsem se a něj a do očí se mi větráky slzy.
Sam si toho všiml a hned šel ke mně. Sedl si na postel vedle mě a objal mě.

,,Prdelko, nebreč, já... Ničí mě to, když tě takhle vidím. Hned jak se vrátíš zpátky do New Yorku, sejdeme se. Nepláč," zašeptal.

___________________

Druhý den

,,Amy, proč musí Sam odjet domů?" zeptala se mě Anna a koukala se na Sama, který právě dával svoje věci do kufru auta.

,,Musí si něco zařídit," pokusila jsem se o úsměv.

Se Samem jsem se už rozloučila. Bylo to dlouhé loučení, které se neobešlo bez slz.
Sam se na nás naposledy otočil a zamával nám. Já i Anna jsme mu zamával nazpátek a já jsem se snažila zadržet slzy. Povedlo se mi to.

Doufám, že měl Sam pravdu, když včera řekl:

,,Neboj, prdelko. Tohle je teprve začátek našeho vztahu! Zažijeme spolu ještě hodně věcí."

___________________

Ahoj!

Chtěla bych se Vám omluvit, že přidávám díl tak pozdě, ale neměla jsem čas ho zveřejnit dřív.

Jela jsem totiž dneska na víkend k tátovi, takže nebyl čas.

Ještě je tu jedna věc. Nevím, jestli zítra bude další díl, protože zítra jdu na takovou slavnost, takže nebudu mít čas. :( Ale, možná se mi  povede napsat další díl  ;)

Mám Vás ráda a děkuji za pochopení. ♥♥