Summer Job [book 1] (upravování)

Chapter 16

,,Dobré ráno," pozdravila jsem Liz, když jsem se dobelhala do kuchyně. Noha mě už moc nebolela, takže jsem si nevzala hole.

,,No dobré. Co jsi prosímtě dělala?" zeptala se mě pobaveně. Nevím sice, co na tom bylo zábavné, ale i tak jsem se zasmála.

,,Utíkala jsem a zakopla jsem. Doktor říkal, že to není nic vážného," odpověděla jsem ji.

,,Aha. Sám to popisoval, jakoby ti tu nohu uřízli," zasmála se.

,,Přehání, nic to nebylo," usmála jsem se při vzpomínce na včerejšek. Přesněji řečeno na to, když jsem se s ním loučila. Jeho rozpačitý pohled mi bude dlouho ležet v hlave. Byl asi hodně překvapený z mého gesta.

,,Takhle vystrašeného jsem ho slyšela a viděla jenom jednou. A to, když malá Anna spadla do bazénu a neuměla plavat. Vážně měl o tebe starost," řekla a dál loupala brambory.

Vážně se o mě bál?

,,Možná si říkáš, že to není pravda, ale viděla jsi, jak se o tebe staral. A z tvého pokoje vyletěl celý rozpačitý. Co se tam stalo?" mrkla na mě. Musela jsem se zasmát.

,,Ty jsi vážně Sherlock Holmes v ženské verzi," zasmála jsem se.
,,A nic se nestalo. Bylo to jenom přátelské gesto," odpověděla jsem ji a do skleničky jsem si nalila jablečný džus.

,,Ale jaké? Aby to nevzal nějak jinak. Možná si myslíš, že nemá cenu svěřovat staré bance, ale věř mi, o Samovi toho vím víc než jeho rodiče," řekla mi.

,,No, já..., "

,,Nevíš, jak to s těmi city k Samovi máš," dokončila větu za mě.

Povzdechla jsem si a sedla jsem si na židli k Liz.

,,Pořád se snažím do hlavy nacpat to, že prostě mám přítele a že se se Samem znám pár dnů a že je to proti logice, zamilovat se do někoho během pár dní," řekla jsem ji.
Počkat! Vážně jsem řekla zamilovat?

Podívala jsem se na Liz, která se na mě koukala se širokým úsměvem.

,,Co mám dělat?" zeptala jsem se ji a položila jsem ruce na stůl přede mnou.

,,No, v tom divadle prvním případě, by jsi měla Samovi říct, že o němu cítíš něco víc. A potom musíš s celou tou věci obeznámit i toho chlapce," poradila mi.

,,No, já nevím, jestli mám být hned tak upřímná," přiznala jsem svoje obavy.

,,Nic tím neztratíš," řekla mi.

,,Ne? Co když to George blbě vezme a rozjede se se mnou. A co Sam? Co když mu to řeknu a on se mi výměře přímo do obličeje?" sypala jsem na ni otázky.

,,Nicméně by jsi s tím měla něco dělat," řekla.

,,Máš pravdu, ale nemůžu to Samovi říct," povzdechla jsem si.

,,Co mi nemůžeš říct?" ozval se za mnou najednou Samův hlas.

________________

Ahoj!

Moc se Vám omlouvám, že je kapitola krátká, ale je docela podstatná. Doufám, že se Vám líbí. ☺

Chtěla bych Vám poděkovat za 600+votes. Nesmírně si toho vážím ♥

Mám Vás ráda ♥♥