NEOBYČEJNÁ

~6~

Jedeme na motorce už snad celou věčnost. A mam-li být upřímná nemám tušení, kam by jsme mohli jet. Avšak po chvíli zastaví na nějaké louce. "Tam to moc nevyšlo, tak hádám, že tady by na nás přijít nemuseli.." Usměje se takovým tím úsměvem, který říká "omlouvám se" A rozloží deku, na kterou se posadí. Chvíli váhám a poté se posadím vedle něho. "Nedávej si to za vinu, ano? Nemůžeš na to. I tak si to s tebou moc užívám, jen mě máma doma asi zabije" Zasměju se a trochu se k němu přiblížim, chytne mě lehce okolo ramen a koukáme na západ slunce. Je to opravdu krásné a přála bych si, aby to tak zůstalo na vždy. Jen já a on..
.
~POHLED MATEA~
Cítím se opravdu provinile, že nás našli, doufám, že z toho nebude mít velký problém. Už tak se divím, že ji pustili z domu bez ochranky, osobně takový život si neumím představit a opravdu moc ji obdivuju. Mám vám být upřímný znal jsem ji, občas z nějakých správ, či bulváru.. Často jsem koukal na její fotku v časopise a říkal si, jak někdo může být tak krásný, taky bych nikdy nečekal, že právě se mnou tu bude. Že ji budu držet okolo ramen a že budu mít nutkání, být stále s ní. Prohlížím si každý její detail, každou jeji nedokonalost, která se zdá jako dokonalost. Jsem až moc nebezpečně blízko, radši si odsednu a pokusim se o hovor "řekni mi něco o tobě, tvé oblíbené jídlo, oblíbená písnička, co jsi dělala ještě předtím, než se tvá matka stala prezidentkou" Usmívám se a čekám na její odpověď, na to až se o ní dozvím cokoliv. Vlastně mě o ní zajímá úplně všechno. Chvíli mlčí, v hlavě si urovnává všechny myšlenky a po chvíli se mi dostane odpověď, jen mlčím a poslouchám, všechny její slova se snažím dostat do hlavy "vlastně.. Oblíbené jídlo jsou makarony se sýrem" Zasměje se, jako kdyby to bylo něco, za co by se měla stydět "oblíbená písnička je asi kouzelná, vždy jsem toužila, že ji jednou zazpivas pro mě... " V tu chvíli se zarazi a já vlastně taky. Cože to řekla? Co když vše cítí tak, jak já.. Ale musím zpomalit, musím počkat, toto nejde hned.   " A dal? " Naleham, chci vědět opravdu vše, ale teď už si hlídá každé slovo, je nejistá. "Než máma byla prezidentka.. Bydleli jsme v malé vesničce, já brácha a táta. Chodila jsem do normální školy, chtěla jsemstudovat herectví, či zpěv, chtěla jsem aby se moje schopnosti, můj talent dostal dal a vypadalo to reálně.. Avšak pak se stalo to, co se stalo a já to matce moc přála, ale od té doby to nejsem já, nemůžu dělat to, co bych chtěla, pomáhám s politikou a tak.. Neber mě špatně, jsem na matku moc pyšná, jsem ráda, že je šťastná, ale já se občas cítím jen jako.. Ta v pozadí, které se nemůžou plnit sny, kterou nikdo nevyslechne" Smutně se podívá a já nevím, co říct. Jednoduše ji obejmu a nic neříkám. Po chvíli se odtáhne "sakra, je moc pozdě.. Musím domu Mateo" Podívá se na mě a já prikyvnu, složim deku a jdu k motorce "tak nasedej"
.
Zastavím před jejím domem a čekám co se bude dit. "Děkuji za dnešek, užila jsem si to" Postavim se k ní a naklonim se, cítím, že je správný čas na to, co chci udělat.. Jo jenže jen cítím. "M-Mateo.. Toto nejde.. Ne tohle ne.. Uhm promiň.. A ahoj.. " Uteče a ani se neotočí. Super Mateo, že to vždy dokážeš tak podělat, ale opravdu jsem myslel, že to cítí stejně, opravdu jsem.. Byl asi naivní.
.
~POHLED LEI~
Neberte mě špatně, vlastně jsem ho chtěla políbit opravdu moc, netoužím dlouho po něčem jiném.. Ale nejde to, vím že by to nešlo, jsme každý z rozdílných světu.. Matce by se to nelíbilo, v tomhle já nerozhoduju.. Uslyším pipnuti svého mobilu a vidím, jak se mi rozsvítí displej. "Nový článek" Rozkliknu to
A DO HÁJE! NENENENE, TO NENÍ PRAVDA, NE!
Věděla jsem, že to může nastat, ale tak rychle?

MATEO KLIMEK A DCERA PREZIDENTKY, NOVÝ PŮSOBIVÝ VZTAH?.....