we are people too//DSMP//

~1~

Pohled Henryho

Snad se dostanu s dětmi někam do bezpečí a nikdo nikdy na ně nepříjde. Je to blbost stou nemocí. Však jsou to jen děti.

Rozhlédnu se kolem sebe a rozejdu se do hustého lesa.

Přes les jdu několik hodin když najednou spatřím malou chatu která se rozpadá. Tady to bude ideální. Usměji se a položím dva spící chlapce na pařez. Snad se neprobudí.

Rozejdu se blíže k chatrči a začnu z ní odklízet popadané větve. Větve dávám pečlivě na hromadu. Budou se určitě ještě hodit.

Jak jsem veškeré větve dal na hromadu tak jsem vešel do chatrče. Tady bude ještě hodně práce. Začal jsem pomalu dávat chatrč do pořádku. Snad to bude dobré.

Veškerý nepořád jsem vyházel z chatrče ven. Sestavil jsem ze dřeva dveře, stůl a dvě menší židličky.

Chlapci stále spí což je dobrá zpráva. Vzal jsem chlapce do náruče a odnesl je do chatrče kde jsem je položil na stůl.

~O 5 let později~

,,Kluci snídaně" Řeknu s úsměvem na tváři a pohladím je.

Ranboo a Tubbo otevřou oči a usmějí se. ,,Snídaně!" Vykřikne Ranboo a rozběhne se ke stolu kde leží mýchaný vajíčka.

,,Dobré ráno tati." Řekne Tubbo a vyskočí z postele. Protáhne se a jde si sednout ke stolu a s chutí se pustí do mýchaných vajíček.

Po snídani se Ranboo a Tubbo převlékly a vyběhli ven z chatky.

,,Nezapomeňte co jsem vám říkal!" Zakřičím na ně. Snad to slyšeli i když pochybuji. Běhají dosti rychle.

Vyšel jsem taky ven z chaty a šel k záhonku. Zalil jsem veškerou zeleninu, ovoce a kytky.

Pohled Tubba

S Ranbooem běžíme k vodopádu. Upřímně bych nečekal že tady by byl vodopád ale tak nevadí.

Doběhneme k vodopádu a já si sednu ke kraji a namočím si nohy.

Ranboo se na mě podívá a usměje se.

,,Nechceš se konečně podívat co je za potokem?" Zeptá se Ranboo a šťouchne mě do ramene.

,,Ne. Táta nám to zakázal a měli by jsme ho poslouchat." Odpovím.

,,Prosím." Řekne Ranboo a udělá na mě psí oči.

,,Fajn ale jestli na to táta příjde je to na tebe." Řeknu a vztanu.

Ranboovy se rozzáří oči a rozběhne se k potoku.

Rozběhnu se za Ranbooem a společně se dostaneme k potoku.

Ranboo skočí na první kámen co je v potoce. Takhle přeskáče všechny kameny až se dostane na druhou stranu.

To samé udělám já. Otočím se zpátky na druhou stranu a usměji se. Táta na to určitě nepříjde. Doufám.

S Ranbooem se vydám rovně. Bude to tak asi nejlepší protože to se neztratíme.

O 15 minut později

Nevím jak dlouho jdeme ale příjde mi to už jako věčnost.

Podívám se pořádně před sebe a spatřím světlo. Má energie se mi vrátí a rozběhnu se.

Doběhnu ke světlu. Já jsem na konci lesa. Usměji se a dojdu k poslednímu stromu lesa.

Ranboo dojde celí udýchaný ke mě. Koukne se na louku před nás.

,,Páni to je nádhera." Řekne a udělá krok dopředu.

,,Ranboo nevycházej ven z lesa!" Zakřičím na něj.

Ranboo protočí očima a udělá pár dalších kroků dopředu až se ocitne na louce.

Ranboo se koukne na mě a mávne ať jdu za ním.

Udělám krok a podívám se do země. Bože snad se nic nestane a bude to vpohodě.

Dojdu k Ranbooovy a  koukne se před sebe. Nekonečné louky.

Lehnu si do trávy a Ranboo udělá to samé.

Zaposlouchám se do ptačího zpěvu a bzučení včel. Nádherné.

Najednou uslyším velkou ránu a já mám pocit že mi vybuchla hlava. Zacpu si uši a běžím do lesa.

Je to obtížné se do lesa dostat vše vidím rozmazaně a mám strašně špatnou orientaci. Jsem strašně zmatený.

Dostanu se do lesa a běžím dál. Přeskáču přes kameny na druhou stranu a běžím jak o život.

,,Tati!" Vykřiknu.

Ahoj. Doufám že se ti tahle kapitola alespoň trochu líbila. Omlouvám se za chyby. Další kapitola bude pravděpodobně za týden nebo možná dřív. Hezký den