Slunko mi začalo svítit do obličeje. Přehodila jsem přes sebe deku a v hlavě jsem si nadávala za to že jsem si nezasáhla žaluzie.
Po pár minutách jsem vylezla z postele a podívala jsem se z okna. Uklízí se ze včerejší korunovace a hosti už odjíždí.
Teda ti co nejsou nějak sblížení z matkou či otcem. Bude ještě po korunní večírek.
Vzala jsem si černé kalhoty a černé dlouhé tričko. Mobil jsem si dala do kapsy a vlasy jsem si dala do culíku. Vzala jsem si helmu a šla jsem.
Služebné vědí že když mám tenhle autfit tak že budu jezdit na Lunim. Luni je můj kůň. Je černý a na boku má bílou skvrnu.
Když se o Luniho nestarám tak to dělají služebné. Né vždy kvůli škole mám čas atd. Ale v našem království mají všichni rádi zvířata tudíž to nikomu nevadí.
Luni byl už připravený na vyjížďky sedla jsem si na něj a vyjeli jsme. Jeli jsme do lese i když ho moc neznám, tak nevím moc kam by jsme mohli jít. Vše tu už máme prochozené tak proč neprozkoumat les?
Našli jsme krásné místo. Po pravé straně se nacházelo posezení a studna, zatím co na levé straně byli velké kameny a spadlí strom. Celé to dělil potůček a na potůčku je malý most aby se člověk mohl dostat z jedné strany na druhou. Svítilo sem sluníčko a přes listy stromů to vytvářela krásnou atmosféru. Nessie by měla radost z tohohle místa.
Slezla jsem z Luniho a vylezla jsem na jeden kámen. Jelikož jsem potřebovala vidět i na Luniho vylezla jsem na ten největší a nejvyšší. Luni šel do toho potůčku.
Christie: Luni?! Ne! Máš na sobě postroj! Opovaž se!
Luni se na mě jen podíval a hned se začal výlet ve vodě. I když mě neposlouchal tak prostě nešlo se tomu nesmát. Nahnula jsem se blbě a spadla jsem a bouchla jsem se o kámen do hlavy. Hned v tu chvíli jsem viděla černo a neslyšela jsem vůbec nic.
*Pohled Nessie:
Koukla jsem se na kluky a oni si spolu povídali. Je hezké vidět že si rozumí. Ve většině případech si přítelové nerozumí z nejlepšími kamarády. Alespoň z mé zkušenosti.
Služebná: Zdravím královno, děje se něco? Zdáte se mi nějaká divná.
Nessie: Ale ne, jsem v pohodě.. Prosím zavoláte mi Christie?
Služebná: Jistě.
Než odešla tak se uklonila. Je to divné být královna.. Nedokážu si na to zvyknout.. Ale to se zas urovná.
Viděla jsem služebnou jak běžela za rodiči. Matka běžela se služebnou nahoru k pokojům a otec běžel do zahrady.
Kluci se ke mně hned rozešli a neupoutali jen mou pozornost.
Adam: Nevíš co se děje?
Nessie: Fakt netuším..
Hned jak jsem to dořekla začala hrát siréna která označovala před půl rokem ztrátu stráží.. To ne...
Nessie: Christie se ztratila!..
William: Čo?! A kedy to stihla?!
Nessie: Netuším.. Musíme jí najít.
Přiběhla k nám další služebna.
Služebná(2): Královno! Luni přiběhl!
Nessie: A je s ním i Luna?
Služebná(2): Ne! Přijel sám!
Já i kluci jsme okamžitě běželi do stáji a já si jen mohla všimnout jak jede plno vojisek hledat Christie..
Všichni jsme nasedli a jeli jsme do lesa hledat Christie.. Snad to vše dobře dopadne..
*Pohled Christie:
Je zima, prší a tma. Nepamatuju si co se stalo.. Popravdě vidím i trochu rozmazaně. V dálce slyším dupot koní a světlo z luceren. Vždy když tu někdo projede volá mé jméno. Nemám sílu na to ozvat se..
