8. When no one can see...

301 31 1
                                    

Calum:

Někdo jí ublížil a já tam nebyl, neochránil jsem ji. Porušil jsem slib. „Musíme za Des do nemocnice!" začal jsem si balit věci.

„A jak se tam chceš dostat v 8 večer?" poťukal si Mike na čelo.

„Nevím, klidně i pěšky. Všechno jsem to dosral!" chodil jsem po pokoji.

„Když se uklidníš, zavolám mámě, aby nás tam vzala." Usmál se Ash a já mu padl kolem krku.

„Prosím..." vzdychnul jsem a on vytáhnul mobil.

**

„Nadiktuj mi adresu nemocnice." Snažím se mluvit pevně, ale můj hlas se třepe jak ratlík v zimě. Vylezeme z auta a rozhlížíme se kolem sebe.

„Cale, otoč se. Stojím za tebou." Bleskově se otočím a tam už stojí Fran s roztaženýma rukama na obejmutí. Ash je ale rychlejší a drží jí v medvědím objetí. Ona ho překvapeně obejmula zpátky a po chvíli jsem je od sebe musel odtahovat.

„Tak fajn, jdeme za Dess." Usmál jsem se od ucha k uchu.

„Víš ,Cale..." začal Fran, ale já jen mávnul rukou a pokračoval do nemocnice...

Fran:

Dorazili jsme do pokoje. Stála jsem s Ashem ve dveřích. „Ona je v komatu..." šeptne Cal a otočí se na nás. V očích má slzy a rukama drtí madlo u postele.

„Cale," začnu, ale nevím jak pokračovat. Ash mě obejme a já schovám hlavu do jeho hrudi. Slzy mě začnou štípat v očích a za chvíli má Ashův vínový svetr černou, morkou skvrnu uprostřed. „Promiň, já ti ho doma vyperu." Zasměju se a utřu si slzy.

„To je dobrý." Usměje se a prohrábne si své kudrnaté vlasy.

„Ne, není. Šup!" donutím ho a strčím si jeho svetr do tašky. „Calume, měli by jsme jít." Obejmu ho a pomalu odcházíme z nemocnice. Dole čeká Travis se svým autem.

„On?" slyším Ashe a otočím se.

„Děje se něco?" zkřížím ruce na hrudi.

„Vůbec nic." Usměje se a vražedně se podívá na Travise, který mu pohled oplatí. „Už by jsme měli jet." posmutní a upře na mě jeho oříškové oči. Obejme mě a já ho nechci pustit. Je to jeden z prvních kluků, kteří se mě neštítí a zase mizí z mého života.

„Budeš mi chybět. Budu za tebou jezdit." Pošeptá mi do ucha.

„Slibuješ?" stisknu ho v objetí.

„Slibuju. Jednoho dne budeš překvapená." Usměje se a políbí mi nos. Stojím tam zaskočeně a začínám se červenat.

„Tak jedem." Protočí Travis oči a přitáhne si mě k sobě. Otočím se, ale kluci už jeli...

Calum:

Zaraženě jsem pozoroval ubíhající cestu. Polední slunce začalo dorážet a já po chvíli musel oddělat hlavu od okýnka. Já neměl odjíždět, co když se teďka probudila? Ježiš, já jsem takový sráč...

One more day  c.h.Kde žijí příběhy. Začni objevovat