Kapitola 16

224 23 2
                                    

Úterý

Jak šla Mila do schodů ke svému bytu na cestě z práce, neznámý muž ji zastavil na cestě po schodech.

„Zdravím," řekl zdvořile. Mila si nemohla pomoct, ale cítila se trochu nepříjemně. Podívala se na něj a první věc, které si všimla, byly jeho úžasné modré oči.

„Jsem Louis." Natáhl k ní ruku a potřásla si s ním s lehkým zaváháním.

„Mila," odpověděla, načež šli po posledních schodech, než se zastavila před svým bytem. Musela přemýšlet, proč ji sledoval ke dveřím, ale vypadal mile, ne že by ji nutil, aby ho pustila dál.

Zajel si rukou do hnědých vlasů, které byly upravené.

„Já vím," řekl a podívala se na něj trochu zmateně. Všiml si jejího pohledu a zasmál se.

„Jsem Harryho kámoš. Řekl mi o tobě, a že bydlíš vedle, tak jsem odhadl, že jsi to byla ty."

Samozřejmě, řekla si v duchu a uvolnila se.

Najednou se dveře od Harryho bytu otevřely a objevil se ve dveřích. Zmateně se na nás podíval, ale nic neřekl. Mila se na Louise usmála a řekla: „Ráda jsem tě poznala, Louisi." Otočila se k odchodu.

Ačkoliv Louis ji zastavil tím, že řekl její jméno.

„Harry mě pozval na večeři, chceš se k nám připojit?" jeho milé oči ji přiměly, aby ihned chtěla přijmout, ale když se podívala na Harryho, který nevypadal tak nadšeně, zaváhala.

„No tak, bude to zábava," zajásal. „Můžeš být u sebe doma a zajdeme pro tebe, až bude jídlo připravené, co?" ve tváři měl naději.

Ignorovala Harryho a šťastně se na Louise podívala, cítila se z večeře nadšeně.

„Dobře. Těším se," řekla, než odemkla dveře a otevřela. „Uvidíme se brzy."

Louis přikývl s úsměvem. Pohlédla na Harryho, ale díval se do podlahy. Povzdechla si, vešla do bytu a zavřela za sebou.

***

Ozvalo se klepání na dveře, odložila knihu. Šla ke dveřím, otevřela a uviděla Harryho. Podívala se na něj trochu zmateně, čekala tam Louise. Všiml si jejího pohledu a řekl: „Chystá jídlo, tak jsem si myslel, že bych pro tebe zašel, když je skoro hotové."

Mila přikývla.

„Nepozval jsi ho na večeři? Ne obráceně."

Harry se uchechtl a lehce pokrčil rameny. Byl celý v černém, jako obvykle, což bylo něco, na co si zvykla. Mila vyšla na chodbu a zamkla za sebou dveře.

„No, řekněme, že je lepší, že vaří on a ne já." Otevřel jí dveře a ve vteřině, kdy vešla dovnitř, ucítila vůni slaniny. Usmála se, začínala se těšit na jídlo.

„Můžete se posadit! Večeře bude za vteřinku!" zavolal Louis z kuchyně. Oba se lehce uchechtli, přičemž se šli posadit. Harry se posadil do čela a Mila se posadila po jeho levé straně.

Mila viděla, že Harrymu bylo trochu nepříjemné, že se viděla s jeho kamarádem, ale z nějakého důvodu se jí to líbilo, cítila se k němu blíže.

„Co připravuje?" zeptala se, stejně jako Louis vyšel z kuchyně se dvěma talíři v rukách. Položil je před ně a Mila si musela zabránit, aby neslintala. Na talíři bylo kuře zabalené ve slanině s maštěnými brambory na straně. Zakručelo jí v břiše a Louis se zasmál.

Vrátil se do kuchyně pro svůj talíř a posadil se naproti Mile, po Harryho pravé straně.

„Takže," začal Louis, když jsme se pustili do jídla. „Jak vy dva jste se poznali? Harry mi o tobě vyprávěl, ale nikdy nezmínil, jak jste se poznali."

Limerence // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat