Hra o lásku

9. Kdo najde lásku, najde poklad

Sid se probudila v Adamově náručí, pořád tomu nemohla uvěřit. Byli spolu a on jí miloval stejně jako ona jeho. Nakonec si k sobě našli cestu, možná to nebude úplně snadné, ale spolu zvládnou všechno. Cítila jak jí začal hladit po zádech, pak ji přetočil, takže ležela pod ním a v zápětí dostala pusu. "Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" "Skvěle na to, že jsme šli spát dost pozdě. Radši nechci vědět jak teď vypadám." "No kdyby neměl brzo dorazit děda, tak bych ti to moc rád zcela důkladně popsal. Takhle se, ale spokojím se společnou sprchou." Po tomhle prohlášení jí opravdu odnesl v náručí do sprchy. Adam teď vařil čaj, děda tu bude za pár minut, opravdu to stihli jen tak tak. Sid seděla za stolem a česala se. "Máš štěstí, že jsme to stihli. No aspoň můžu říct, že ty kruhy pod očima celkem zmizely, takže už jdou dobře zakrýt." Adam se naklonil a dal jí pusu, měla pravdu od včerejška vypadala líp. Ještě to asi bude pár dní trvat, ale spolu to zvládnu. Pořád si to vyčítal, ale ona mu řekla ať to nechá být.

Josef Hruška mířil k Adamovi na snídani, jeho včerejší zpráva ho překvapila. Pořád na něj byl strašně naštvaný, měl strach, že se Anna už nevrátí. Marie něco takového naznačila, asi věděla víc, než mu mohla říct. Nejhorší bylo, že Adam vůbec nechtěl poslouchat. Navíc se sám strašně trápil, ten atak malárie začátkem týdne byl velké varování. Takhle ho neviděl trpět roky, musí ho zkusit přesvědčit, aby si s Annou promluvil. Teď sestupoval po schodech dolů, ale v půlce se zarazil, protože přes otevřené okno, slyšel ženský smích. Bylo to zvláštní, protože Alena na něj byla naštvaná možná ještě víc než on. Nakonec sešel zbytek schodů a zaklepal na okno. Když mu otevřela usměvavá Anna, málem to s ním seklo. Podíval se na Adama, který stál za ní, ten se jen usmál a pokrčil rameny. Nakonec vešel dovnitř, aby mohl oba pozdravit. "Adame uvědom si prosím, že už nejsem nejmladší, takové šoky po ránu mi nedělají dobře, ale dneska ti to odpouštím." "Promiň dědo, ale nechtěli jsme, aby jsi se to dozvěděl až v práci."

Když je teď poslouchal tak si předsevzal, že musí dámám koupit něco dobrého. Protože zabodovaly na plné čáře, zároveň měl chuť vnuka ještě pokárat. Anička byla očividně pohublá, ale naštěstí zářila štěstím, snad se to za pár dní dá do pořádku. Chápal teď jak to Anežka myslela, když říkala, že je na tom Anna strašně špatně. Teď si taky vyslech vše ohledně její rodiny. Obdivoval jí, byla pracovitá a teď věděl i jak složité to měla, aby mohla dělat to co chce. "Opravdu jsem se bála, jak babička zareaguje, ale strejda zabodoval. Dost si toho řekli a to asi nejvíc pomohlo. Jsem ráda, že se nezlobíte." "Aničko samozřejmě, že ne je to obdivuhodné. Teď jsem hlavně moc rád, že jste spolu. No já vás teď nechám a půjdu do práce napřed." Adam dědu vyprovodil a vrátil se k Anně. "Říkal jsem, že bude nadšený, ale stejně myslím, že si to ještě trochu odnesu." "Proč myslíš, vypadal spokojeně." "Lásko nechci, aby jsi se čertila, ale zhubla jsi a ty kruhy pod očima jsou pořád trošku vidět. Takže děda má, rozhodně správně, za hlavního viníka tvého stavu mě." "No to bude za pár dní dobrý, takže nebude mít důvod, když tak tě budu bránit."

Anežka stála s Eliškou v infocentru a čekaly na kávu, stály stranou, aby si mohly nerušeně povídat. Před chvilkou mluvily s Alenou, ta se po noční akorát chystala domů. Všechny byly nadšené, Alice i paní ředitelka taky volaly a sdílely to nadšení, že jsou Anna a Adam spolu. Teď se k nim přidal doktor Hruška. "Tedy dámy já smekám, vymyslely jste to skvěle. Oba září jako sluníčko, jen Eliško asi bude dobré na Annu trochu dohlédnout." "Je mi to jasné, Alice nás varovala, že jídlu pořád moc nedala. Nebojte my na ni dohlédneme a hlavně Adam si jí už ohlídá." "Eliška má pravdu, teď už to bude dobré našli se, milují se a láska vše vyřeší." "Máte pravdu Anežko, kdo najde lásku, najde poklad." S tím musela Anežka i Eliška souhlasit. "Snad za chvilku přijdou, vážně jsem moc rád jak to dopadlo." Teď se všichni otočili za Frantou, který vyprávěl Ladě, že má v hledáčku novou babu. Najednou, ale strnul a díval se směrem ke vstupu do infocentra. Sid byla šťastná a těšila se i do práce, za těch čtrnáct dní jí moc chyběla. S Adamem šli ruku v ruce, když vešli do infocentra, Franta vypadal, že dostane mrtvici. Nevšímali si ho a šli k holkám a dědovi. Tam dostala od Adama pořádnou pusu a nechala se odvést. Adam zase šel s dědou k sobě.

Sid seděla v zázemí s Eliškou a Anežkou, byla holkám strašně moc vděčná. "Mám vás ráda holky." "Tak hlavně, že to dobře dopadlo. Promiň prostě jsme se na to nemohly koukat. Mimochodem Bob bube mít taky radost viď mami. Ten už začal mít Adama taky dost." "Já vím Adam mi říkal, že je tak den od výpovědi." "Holka kdyby den, spíš tak hodinu. Tak nějak jsme všichni trochu zapomněli na starého Adama, od doby co jsi nastoupila se strašně změnil." "Děkuju Anežko, ale teď mám zásadní otázku ty jsi po něm vážně hodila léky?" "No hodila a třískla dveřmi. Strašně mě naštval, obávám se, že potom si ho podal ještě Josef." Tomu se všechny zasmály. Anežka byla vlastně ráda, že jí to řekl. Znamenalo to, že si promluvili opravdu o všem. Navíc ona opravdu zářila jako sluníčko, trochu na ní dohlédnou s jídlem a bude to dobré. Proto ještě řekla. "Hlavně tě teď musíme trochu vykrmit, jsi hubená jako lunt. Přeci jen si s Adamem nebudete pořád jen povídat." Eliška sledovala Annu jak po tomhle mámy prohlášení zčervenala. "No mami, myslím, že ti dva stihli rozhodně víc než povídání." Tomu se začaly všechny smát.