Hra o lásku

10. Láska nezná podmínky

Adam došel s dědou do zázemí, Bob měl dneska volno. Na chvilku si s ním ještě sedl ke stolu. "Adame jsem moc rád, že jste to urovnali. Opravdu jsem si dělal velké starosti kvůli tomu, že by mohla odejít a jak jsem slyšel tak oprávněně." "Dědo tím včera vlastně Anežka začala, v tu chvíli mi došlo, že jí opravdu ztratím. Pořád mám strach, pořád si myslím, že si zaslouží někoho lepšího. Jenže miluju jí a budu doufat, že to stačí." Josef se na něj díval a až teď mu došlo jak moc vlastně trpěl i Adam. Byl na něj v poslední době tak naštvaný, že mu to uteklo. "Adame ona tě miluje a to je nejdůležitější. Láska nezná podmínky, protože žádné nemá je bezpodmínečná. Anička je pro tebe ta pravá, já to vím dlouho a teď jsem šťastný hlavně kvůli tobě." "Já se jen bojím jak mě a mojí minulost přijme její rodina." "S tím si nedělej starosti, už je to dlouho co její babička o tobě zná pravdu. Na jedné poradě ohledně financování se do tebe Albert navážel, jeho obvyklé urážky. Ona si mě pak v infocentru vzala stranou a povídali jsme si. Dost jsem jí toho řekl a ona mi tehdy poradila, že máš Alberta za ty řeči praštit." Tak tohle nečekal, ale je to vlastně dobře. Adam se na něj usmál, ještě si chvilku povídali a děda pak šel provádět první skupinu. Adam přemýšlel, že snad má děda pravdu. Opravdu jí miloval a bude to muset stačit, udělá cokoliv, aby byla strašná.

Během dne se u holek stavila Helena i Stáňa, obě tomu nemohly uvěřit. Ani jedna neznala celý příběh a ani ho znát nebudou. Prostě se dohodli i s Adamem, že to nechají tak jak se řeklo. Ona musela odjet a Adam to špatně snášel a tím si uvědomil, že jí taky miluje a teď jsou spolu. Nebylo potřeba říkat celou pravdu. Oběd si nakonec dali u Adama v zázemí kam jim ho přinesla Anežka. Prozatím totiž, byli pro všechny ostatní zábava a drb číslo jedna. Franta se prý z toho ranního šoku ještě nevzpamatoval. Odpoledne se tu objevila Alice, chtěla Sid vidět, teď s ní seděla v zázemí. "Promiň holčičko, ale nemohla jsem se dal dívat jak se trápíš." "Mami já se přeci nezlobím, prosím poděkuj ještě jednou strejdovi a vrať tátovi jeho klíče. Jak se na to vlastně dívá táta a babička." Sid jim úplně nevysvětlila co se děje, ale i jim došlo, že je nešťastně zamilovaná. "Jim jde hlavně o to, že jsi šťastná. Víš bylo to zvláštní, Eduard to vzal jen jako informaci. Teprve včera večer mi přiznal, že věděl o Adamovi. Prý vás spolu párkrát viděl, ale hlavně mu prý Radek vyprávěl co se teď v zoo dělo."

Sid mámu poslouchala, no jestli se tu mluvilo jen o půlce Adamova chování tak potěš. "No tak ještě, že ani teď neví všechno. Víš já se trochu bojím, kvůli babičce, nechci aby Adama nějak urazila až zjistí jeho minulost." "S tím si hlavu dělat nemusíš, dnes u snídaně jsme o tom mluvili, naštěstí Sidonie si oblíbila Adamova dědu. Ten ji už před nějakou dobou řekl o Adamovi pravdu a jí to spíš imponovalo. Navíc teď, když jsem jí řekla to ohledně Alberta, jí bylo naprosto jasné proč se ho Polák snažil tak očerňovat. Teď to necháme, ale třeba příští týden by byla večeře fajn." Sid objala mámu, páni tak on se osud snažil celou dobu, umetal jim cestičku, aby teď mohli být spolu šťastní. Ještě chvilku si povídaly a máma pak jela domů. Sid šla připravovat krmení, mezitím taky zavolala Viky. Ta byla moc šťastná kvůli ní, ale taky teď byla sama na rozcestí. Nevěděla jak dál s Petrem, až přijede Danuše tak to s ní probere. Po hovoru si Sid usmyslela, že když tak promluví s Markem a zkusí jí nějak pomoct.

Odpoledne seděl Adam v zázemí a dopisoval chovatelský deník, když přišla Alena. Už dopoledne jí poprosil o pomoc, prostě potřeboval pomoct s bytem. Spaní ve dvou na jeho posteli fakt nebylo pohodlné. "Takže Hrušáku všechno máš zařízené a hotové." "Děkuju ti a omlouvám se za chování v poslední době." "To je v pohodě udělala jsem to ráda, ale sakra jak to, že jsi mi neřekl, že jste se líbali." Tohle prohlášení doplnila o pohlavek. "No to jsem si mohl myslet, že ti to holky řekly a proto jsi jim tak ochotně pomáhala." "Pomáhala bych jim i bez toho. Hlavně proto, aby jste byli šťastní a my abychom se zbavili toho tvého milého chování v poslední době." Sid šla za Adamem a slyšela poslední větu co Alena řekla. Se smíchem vešla dovnitř, Alena byla moc faj. Trochu si promluvily, Sid si byla jistá, že budou kamarádky. Alena jí pak oznámila. "Jako ono to není k smíchu, byl hlavně těch čtrnáct dní s tím chováním na facku, snad už bude klid, naštěstí jsi to nezažila."

Sid stála za Adamem a objímala ho kolem krku "No víš já ti nechci brát iluze, ale já se do něj zamilovala, když se takhle choval i ke mě." Alena se na ně zmateně podívala. "Jo má pravdu, já mám holt štěstí, je totiž úžasná." "Dobře takže jste cvoci, fajn já vás tu nechám vrkat a jdu do práce. Cvoci oba jste cvoci." Smála se ještě, když odcházela. Adam si pak stáhl Annu na klín a políbil jí. Měl opravdu štěstí a věděl to. Pak si povídali on jí řekl o rozhovoru s dědou a ona jemu s mámou. Taky mu řekla, že mluvila s Viky. "Miluju tě a mám opravdu štěstí, že jsi mi to všechno odpustila." "Taky tě miluju a jsem teď prostě moc šťastná." Večer si po cestě k Adamovi nakoupili. Sid byla v šoku když vešli, během dne se byt změnil. Přibyla tu velká pohodlná postel a pár skříněk na věci. "Poprosil jsem Alenu o pomoc, byla nadšená." "Miluju tě a je to úžasný, ale asi bych chtěla tu postel vyzkoušet." Tomu se Adam rozhodně nebránil a tak nakonec večeřeli až hodně pozdě. Nakonec mu Anna usnula v náručí a on si uvědomil, že tohle je dokonalé štěstí.