Slza mi teče po tváři, klepu se a jsem chladná jako studený vzduch zase jsem to udělala, proč ??? byl to jenom rohlík, suchý rohlík. Už dál nemůžu, chtěla bych křičet, kopat, mlátit a můžu snad ?? ne můžu jenom sedět a tiše plakat. Dneska jsem to všechno podělala, ale to už je u mě zvykem každý den to zkazit, ano zase jsem se najedla. Možná si říkáte, že anorektičky jsou krávy, taky jsem si to říkala, ale už vím že to není pravda, jsou to jenom malé, slabé dušičky, který jdou za svým snem a je jim jedno za jakou cenu. Ani nevíte jak moc bych chtěla přestat, ale ono už to nejde, nemůžu, zakazuje mi to, je to jako zakletí, je to jako být zavřený v kruhu kde není východ, pořád se motat a motat. Nejhorší je ta přetvářka, tajit jak mi je. Jít, usmát se a dělat že jsem šťastná. Přijít domů ze školy a nechat se seřvat jak jsem pitomá, učit se a pak usínat se slzami v očích, jediný co mě drží nad vodou jsou moje sny. Vím, že jednoho dne sny zmizí protože budou splněny, jednoho dne budu žít sama za sebe.
Vyčistím si zuby, naházím učebnice do kabelky a sednu si do postele, zachumlám se do dek, zavřu oči a sním o lepším světě jaké by to bylo být modelka, něco dokázat. Být tak silná, mít vůli, sebevědomí. Pomalu usínám. Teď' začínám žít ve snech, tam jsem ta opravdová, sebevědomá, ale ne skutečná. Je ráno, obléknu se džíny, tričko a mikinu, co taky jiného nemám na víc, hezky smí vypadat přece jenom hubené holky. Ne já, já si to nezasloužím. Přijdu dolů, už vím co mě čeká, každodenní hádka s matkou, každý den se pohádáme, pořád na mě řve že musím jíst, že budu nemocná a další řeči. Fajn mami, nacpu to do sebe a vevnitř se rozpláču, každý sousto je další tuk navíc, táhne mě to zase níž, já už nechci, nemůžu, další hlasy v hlavě na mě ječí at' už to nejím, konečně ticho. Snědla jsem to celý a všchny ty hlasy jsou pryč, už zbyly jenom výčitky. Ve škole to nebylo o nic lepší, nejsem schopná dávat pozor, vždycky se zamyslím nad tím co bude dál, měli jsme výtvarku a před tím hodinu volno. S kamarádkou jsme šly do města ona si koupila oreo, jistě že mi musela nabídnou a já kráva si vzala, zase jsem to udělala, proč jsem to udělala ??? Jako kdyby Ana zrovna spala, jinak by mi to zakázala. O hodině jsem plakala, učitelka mě poslala na záchod at' pak přijdu do kabinetu. Na záchodě jsem to oreo vyzvracela, pak jsem tam jen seděla v hlavě jsem měla prázdno, a slzy mi tekly po tvářích, byly to slzy smutku, vím že to nesmím dělat, ale ona mi to přikázala, nesnáším ten pocit potom, jen sedím pláču a klepu se. Když zazvonilo tak jsem šla do toho kabinetu, cestou jsem si utřela slzy a nasadila úmělej úsměv, klepu, pak vstoupím. Učitelka tam ze mě asi věčnost tahalo co se mi stalo, jistě že jsem jí nemohla říct pravdu, ale hrozně jsem chtěla to všechno někomu říct, nakonec jsem jí namluvila, že se se mnou rozešel kluk a at' to prosím nerozmazává. Celou cestu domů jsem proplakala. Doma na mě čekala mamka, ptala se proč brečím, neodpověděla jsem a zavřela se do pokoje. Neměla jsem sílu cokoli dělat.
