Už nedokážu poslouchat ty nekonečné hádky s matkou s Anou, už na to prostě nemám sílu. Tak jsem udělala krok a další a najednou jsem tam byla, byl to úžasný výhled a já se cítila svobodná, po dlouhý době smutku jsem cítila uvolnění. Bylo to úzké zábradlí mostu na, kterém jsem se rozhodla ukončit svoje žití. Bylo to tak vzrušující a okouzlující. Chvíli jsem jen stála a přemýšlela a pak když jsem se rozhodla udělat poslední krok do neznáma se někdo dotknul mého kotníku, zachvěla jsem se, pomalu jsem se otočila a tam stál kluk. Mohlo mu být tak 18náct, zeptal se co dělám a po mém mlčení mě chytnul za pas a sundal mě na zem, celkem jsem se mu divila, kdo by chtěl tahat takového špeka. Rozplakala jsem se a začala jsem na něho křičet proč mě nenechal skočit a proč vůbec přišel a milion dalších výplodů okamžiku. Nemluvil jen se ke mě přiblížil, nadechnul se a objal mě, nevím proč, ale cítila jsem, že jsem v bezpečí, že je to upřímné jednání a že to myslí vážně. Pak mě chytnul za ruku to jsem odmítla, tak mě vybídnul, ať od tud jdeme pryč, souhlasila jsem. Odvedl mě z mostu a posadil mě lavičku a se slovy, že mám na sebe dávat pozor odešel. V té chvíli jsem myslela že to je naposled co jsem viděla jeho modré oči, blond vlasy a to neskutečně sexy tělo. Joo možná vám přijde divný že chvíli po pokusu o sebevraždu si všímám postavy, ale to fakt nešlo nevšimnout si ...
Ani nevím jak, ale přesvědčil mě, odsunout sebevraždu na dobu neurčitou. Možná jsem ho chtěla vidět znova, možná mi dal naději, možná jsem se zamilovala .
