Občas je těžké vzdorovat všem těm výkřikům z mé hlavy, ignorovat je a předstírat radost. Je to strašná realita a ještě horší budoucnost. Každé ráno se budím s myšlenkou nového začátku, ale proč je to každé ráno ? Proč ten příběh pořád opakuji ? Proč nedokážu být silná a dokázat to po čem tolik toužím ?Je to jako nekonečně dlouhá písnička- pořád hraje a i přesto že už chcete její konec tak si ji zpívate..... Mé city už jsou tolik otupěné tak znechucené,,, Když víte každý krok co bude následovat, každou minutu toho co uděláte po snězení sušenky, je to tak vysilující. Jsem nechutně věrná společnice paní výsosti, co už mi sebrala tolik času, lásky. Někdy si před spaním přeji aby se mi nic takové nikdy nestalo abych zůstala čístá.... Prosím
